„Nevím, kde se to ve mně bere,“ usmíval se po zápase, který sledoval vyprodaný stadion. Zmrhal ho rozsekl v nastaveném čase první půle, kdy tak nějak nazdařbůh zkusil vystřelit z velké dálky a míč podklouzl brankáři Davidu Bičíkovi pod tělem. „Beru to na sebe, takové střely bych měl chytat,“ kál se gólman, i když míč neviděl před spoluhráče Holka.
Sparťan David Bičík sleduje míč mířící v derby do jeho brány.
To střelec se dostal do obří euforie. Nakonec už ji zažil, v minulé sezoně rozhodl jedinou brankou další vypjatý duel – střetnutí s později mistrovskou Plzní. Tento gól i další výkony mu pak zajistily místo v reprezentaci do jedenadvaceti let, s níž si užil i domácí evropský šampionát konaný v Česku.
Jeho cena samozřejmě vyletěla nahoru (nahrává jí i velmi příznivý věk – dvaadvacet let), čehož chtěl využít bývalý majitel klubu Aleš Řebíček. Jeho hospodaření ve Slavii bylo ještě před nedávným příchodem čínských investorů a českého miliardáře Jiřího Šimáně velmi problematické – a jednu z děr chtěl zalepit prodejem Zmrhala společně s reprezentačním kantárem Milanem Škodou.
Vysnil si, že je pošle do světa v balíčku 1+1 za cenu 54,2 milionů korun. „Nedovedu si představit, že by odešli,“ přiznal v exponované době trenér Dušan Uhrin mladší. Přínos Škody je jasný: góly. Zmrhalovi zase pomáhá jeho univerzálnost, kouč ho může využít prakticky na všech místech středové řady. „Jsem rád, že jsou tady,“ netajil Uhrin.
Slávista Jaromír Zmrhal se při derby potkal v soubji se sparťanem Markem Matějovským.
Tato slova mohl zopakovat i po derby. Zmrhal se stal jeho králem, a proto se mu dostalo velkého privilegia. Po zápase byl jmenován spíkrem, který řídil děrovačku hráčů a fanoušků nejdivočejší tribuny Sever. „Zkusil jsem si poprvé vyvolávat, bylo to fajn,“ zářil po zápase před novináři. „Nějaké poplácání bylo, ale nebál jsem se, že mě umačkají,“ vykládal.
�����
