Suchý statistický výčet by byl předlouhý. Jsou tu tři velká zlata, pro české fanoušky důležitější než dva triumfy ve Stanley Cupu, který je modlou pro zámořský hokej.
Jágr ho vyhrál dvakrát na začátku kariéry, hned v prvních dvou sezonách v dresu Pittsburghu. Psal se roky 1991 a 92, mnozí jeho dnešní spoluhráči z Floridy ani nebyli na světě. „Bral jsem to jako samozřejmost,“ popisoval později. „Jenže se ukázalo, že to tak není,“ dodal.
Od té doby si zahrál finále jen jednou, v roce 2013 v dresu Bostonu. Jenže neuspěl.
Fotogalerie |
Za roky v NHL pobral i mraky individuálních trofejí, pětkrát byl nejproduktivnějším hráčem soutěže, z toho čtyřikrát za sebou. Jen jednou se stal nejužitečnějším hráčem ligy – ale za to zřejmě mohla jeho v té době rozporuplná pověst, nálepka velkého individualisty.
Tenhle velký sobec (a rakovina kabiny, jak ho v zámoří překřtili) však ukradl Kanadě a USA zlato na Turnaji století. V roce 1998 přijeli poprvé na olympiádu do Nagana ti nejlepší, NHL přerušila program. A Češi vedení charismatickým koučem Ivanem Hlinkou, doslova neprůstřelným brankářem Dominikem Haškem a vlasatým Jágrem triumfovali.
Vyřadili USA, v semifinále Kanadu a ve finále Rusko, soupeře nejnenáviděnějšího. „Bylo to poprvé, co se na olympiádě mohli ukázat hráči z NHL, takže to bylo něco speciálního. Na vzpomínky moc nejsem, ale na Nagano nejde zapomenout,“ vyprávěl Jágr později. „Kromě útočných akcí jsem se soustředil také na obranu. Protože v Naganu jsme všichni museli myslet na mužstvo. Což bylo rozhodující. Já jsem tehdy z NHL byl zvyklý dávat každý zápas gól, kdežto na olympiádě to bylo úplně o něčem jiném.“
I tato slova byla předzvěst změny. Jágr se postupně stal týmovým lídrem, už tolik nemyslel na osobní statistiky. I když v jeho případě je to trochu protimluv, protože i dál ničil obrany silou bojového tanku.
V nové roli pak přispěl k dalším dvěma velkým vítězstvím. V letech 2005 a 2010 slavil titul mistra světa. Především ve druhém případě to byl šok, český tým začal turnaj v Německu zle a byl podceňovaný celým světem. Jenže měl Jágra...
Ten pronesl velkou řeč před novináři, která se stala symbolem startu ke zlatu. „Měli by se zamyslet, z jakého důvodu se dostali do NHL. Díky starším hráčům, kteří jezdili na šampionáty,“ pustil se do českých hráčů z NHL, kteří odmítli účast. „Ať se každý podívá, jací borci byli Patera, Procházka, bratři Franta a Tomáš Kaberle, Ručinský, Výborný. Na kolika byli šampionátech. A nikdo je nemusel přemlouvat. Reichel! Dopita! Těm by ti mladší hráči měli líbat prd...“
To byl možná největší triumf, přišly však i pády.
Nejvýraznější v roce 1996, na Světovém poháru. Češi byli úřadujícími mistry světa, na letním turnaji však propadli i s Jágrem v sestavě. Vrcholem byla sedmigólová prohra v Německu.
„Potřebovali to na někoho hodit, tak prostě ukázali na mě. V našem týmu ale chyběli dělníci. Někteří hráči se prostě nedokázali smířit s tím, že měli hrát jinou roli, než na jakou jsou zvyklí ze svého klubu. A třeba taky trochu víc bránit,“ vzpomínal Jágr.
V roce 2004 Češi nedotáhli domácí šampionát, ač hráli skvělý hokej, vypadli v semifinále. O jedenáct let později, znovu v Praze, skončili čtvrtí. První akce byla propadák, druhá „jen“ neúspěch.
Ale těch nezažil oslavenec mnoho...
JÁGROVY TRIUMFYZOH 1998 - 1. místo MS 1990 - 3. místo MS 2005 - 1. místo MS 2010 - 1. místo SP 2004 - semifinále Stanley Cup 1991 Pittsburgh Penguins 1992 Pittsburgh Penguins Art Ross Trophy (vítěz kanadského bodování NHL) - 1995, 1998, 1999, 2000, 2001 Hart Memorial Trophy (nejužitečnější hráč ligy) - 1999 Lester B. Pearson Award (nejužitečnější hráč ligy dle hlasování hráčů) - 1999, 2000, 2006 Zlatá hokejka (nejlepší český hokejista) - 1995, 1996, 1999, 2000, 2002, 2005, 2006, 2007 Člen prvního All star teamu NHL - 1995, 1996, 1998, 1999, 2000, 2001, 2006 Člen druhého All star teamu NHL - 1997 Člen NHL All Rookie Team - 1991 |