„Byli jsme obrovský kamarádi,“ vyznal se Jan Kodeš, když u brněnského krematoria vzpomínal na Janu Novotnou, tenisovou šampionku, jež 19. listopadu umřela na rakovinu.
Před pohřbem samotným odmítl mluvit, rozpovídal se až po něm. Tenisový elegán a gentleman si samozřejmě musel připomenout chvíle v místě, které je s Janou spojovalo, v tenisovém ráji, ve Wimbledonu.
Jan Kodeš patřil v 70. letech mezi nejlepší hráče světa.
Bylo její vyhrané finále v roce 1998 vaším největším zážitkem?
Vyhrané? Ne, právě to prohrané roku 1993, kdy brečela na rameni vévodkyně z Kentu. Když odcházela z kurtu, stál jsem tam a slzel. Ona mi říká: Pane Kodeši, nebrečte, já to tady jednou vyhraju.
A vyhrála.
Taky jsem si na to hned vzpomněl. Ona byla obrovská bojovnice, obrovsky pozitivní, ryzí, výjimečná… holka.
Jan Kodeš vyhrál dvakrát French Open a jednou Wimbledon.
Připomněl jste jí to v roce 1998?
Nebylo potřeba, ona si to pamatovala. My jsme se vídali hlavně na grandslamech. I letos ve Wimbledonu, ale tam byla jen dva dny na komentování pro BBC. Naposledy jsme se potkali na Laver Cupu v Praze. Byli jsme obrovský kamarádi. Je hrůza, kdy odejde někdo takhle mladý. Vžívám se do toho.
Jak?
Je mi sedmdesát jedna, mám děti, vnoučata. Rodiče mi odešli, když mi bylo dvacet šest. Je úplně jiné, když jdou rodiče na pohřeb syna nebo dcery. Pro manžele Novotné to musí být šílené.
Čím byla Jana Novotná vzorem pro mladé tenisty?
Byla skromná i ctižádostivá. Pěkné bylo, co říkala paní novinářka při smuteční řeči: Jana chtěla vyhrávat v žácích, pak v dorostu, vůbec nemluvila o tom, že bude v Síni slávy. Musí se jít postupně. Dneska je to tak, že někdo vyhraje dva turnaje v dorostu, už si myslí, že to umí - a už nechce poslouchat.
Byla velká bojovnice?
Neskutečná a také všemi oblíbená. Ukazuje to, že přijel chairman Wimbledonu na pohřeb. A také, že na ni vzpomínají ve všech koutech světa v dobrém. Teď máme její nástupkyni - Petrou Kvitovou.
Fotogalerie |
