Voráček se opřel do Růžičky: Je v tom nezapomenutá křivda kvůli protekci a synovi

Křivda, kterou ani po více než jedenácti letech nedokáže překousnout. Vladimír Růžička sice z Jakuba Voráčka udělal kapitána národního týmu, předtím ho ale opomněl dát do širší nominace na olympiádu ve Vancouveru. Voráček nyní tvrdí, že mu Růžička házel klacky pod nohy od jeho hokejových začátků. A to kvůli prospěchu vlastního syna!

Pocit křivdy v něm bobtnal od podzimu 2009, kdy mu jeho tehdejší spoluhráč Jan Hejda sdělil, že se nedostal do širší nominace na olympijské hry ve Vancouveru. A to i když se vybíralo sto hráčů a on si myslel, že tam jeho jméno mělo být. Ačkoliv byl v NHL nováčkem, měl prý dostat šanci se o olympiádu poprat.

„Netvrdím, že bych se nakonec do týmu vešel. Měli jsme tam mančaft jako hrom. Ale sakra, vždyť já i kdybych v té době vyhrál bodování NHL, neměl bych nárok reprezentovat. Co to mělo za logiku? Co tak hrozného jsem kdy udělal? Byl jsem z toho smutný. Normálně lidsky smutný. Koukal jsem na jména, která se do té širší nominace vešla, a bylo mi líto, že až se bude za půl roku celý hokejový svět upínat k jedné události, já u toho v žádném případě nebudu, protože jsem ani nedostal možnost o účast zabojovat. Když se mě novináři ptali, odpovídal jsem, že trenérovo rozhodnutí chápu a vzhledem ke svému mladému věku i respektuju. Cokoliv jiného by mi směrem k veřejnosti a ke klukům z nároďáku přišlo jako neúcta. Neříkal jsem ale pravdu,“ vzpomíná po letech Voráček, podle něhož mu Růžička podkopával brusle dlouhé roky.

„Nebylo to totiž poprvé, co jsem cítil, že se mnou Vláďa Růžička nejedná fér. Táhlo se to s námi celou mládeží a podle mě se to promítlo i do této nominace. Je to jen můj názor, který mám podložený jen svým vnímáním nadaného dospívajícího hokejisty. Dokonce doufám, že Vláďovi jen křivdím. Protože jestli to tak opravdu bylo, byla by to prvotřídní sviňárna,“ říká Voráček s tím, že dnes už se nebojí ventilovat své názory nahlas.

Musel k tomu ale dospět.

„Vladimíra Růžičku z hokejového pohledu respektuju jako kapitána olympijských vítězů a je to pro mě jeden z nejlepších českých trenérů vůbec. Bez debat. Má výborný cit pro hru, vidí v ní detaily jako málokdo další a umí si srovnat tým do latě. Když vstoupí mezi třetinami do kabiny, má co říct a mluví k věci, vypichuje dobré detaily. Kdykoliv jsem pod ním jako hráč nastupoval, neměl jsem s jeho stylem práce jediný problém. Věřil jsem tomu, co po nás chtěl. Ale lidsky netuším, co si o něm mám myslet. Fakt netuším. Mám totiž pocit, že mi celý mládí sral na hlavu. Ví to on, vědí to naši a vím to já. Mohla za to jediná věc: Já i jeho syn, mladý Vláďa, jsme stejný ročník,“ vysvětluje Voráček ve své zpovědi pro web Bez frází s tím, že tuto křivdu cítí už od žáčků, kdy se s mladým Růžičkou potkával na ledě.

„Už v žácích byly vzájemné zápasy nás a Růžičkovy Slavie vyhecované. Byli jsme ze dvou nejlepších týmů v naší kategorii. Pamatuju, jak jednou starý Vláďa, který tým s mladým Vláďou i trénoval, soustavně křičel na pana Formánka, letitého kladenského rozhodčího. Ten ho po nějaké době vykázal ze střídačky do hlediště,“ popisuje arogantní chování Vladimíra Růžičky Voráček.

Nejednou prý dokonce padla i věta: Víš, kdo já jsem?!

„Ty nevíš, kdo já jsem, ty vole?! hulákal Růža. Mám přesně před očima, jak mu pan Formánek s klidem odpověděl: Já vím, kdo jste, a vůbec mě to nezajímá. Chováte se jako dobytek. Běžte na tribunu. A tak si starý Vláďa šel stoupnout pod naše rodiče, kde nepřestával hudrovat, načež na něj spustila moje starší ségra, jestli mu přijde normální, že se takhle chová, a že by měl jít příkladem dětem. Vyměnili si na to konto pár názorů,“ popisuje Voráček s tím, že si myslí, že to Růžička vždy pošéfoval tak, aby měl jeho syn před ostatními jistou protekci.

Na toho ale naštvaný není a naopak si myslí, že o chování svého otce neměl tušení.

„Za koho můžu dát ruku do ohně, to je mladý Růža. Ten o tomhle rozhodně nevěděl a neuvažoval tak, že je někam tlačený. Ten kluk se snažil být co nejlepší a prostě dělal, co mu řekl trenér. Tak jako já. Bylo nám sedmnáct, co chceš v takové chvíli řešit? Musíš držet hubu a hrát, jinak si na dlouho dopředu zavíráš dveře a budeš pro všechny arogantním spratkem. Jakmile zpochybňuješ rozhodnutí trenéra, ukazuješ tím nerespekt k němu i ke spoluhráčům,“ říká Voráček, který nakonec zmeškaný hovor od Růžičky měl, dokonce z něj časem udělal i kapitána celého týmu.

O Vancouveru se spolu ale nikdy nebavili.

„Jednak jsme se snad nikdy nedostali do osobní konverzace delší než dvě minuty. A co se má taky dvacetiletý kluk bavit se skoro padesátiletým trenérem. Navíc, na šampionátu jsem z Růžičkovy strany cítil zvláštní odstup. Zase, možná mu křivdím a doufám, že trochu opravdu ano. Cítil jsem v tom ale, že si moc dobře uvědomoval, co mi provedl před olympiádou. Třeba si to přizná. A třeba si tohle přečte a pomyslí si, co to melu, že to tak vůbec nebylo. Nechci ho špinit, jen si tohle myslím,“ uzavírá Voráček.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 8:30 sobota 8. května 2021. Anketa je uzavřena.

  • 139
  • 24
  • 19
  • 16
  • 10
  • 8