Imane Khelif, která už má jistou medaili na olympijských hrách v Paříži, se stala středem pozornosti kvůli diskvalifikaci na loňském mistrovství světa. Důvodem byla její zvýšená hladina testosteronu, což vedlo k vlně spekulací o její genderové identitě. „Má prostě poruchu testosteronu, což jí dává větší sílu. To je klíčový problém, který se týká férovosti a sportovní fair play, ne boje o pohlaví a gender,“ vysvětluje Marek Šimák, prezident České boxerské asociace. Tento případ je specifickým sportovním problémem o rovnosti při soutěžení, nikoli kulturní válkou.
Imane Khelif v ringu
Imane Khelif se na hrách představila v celé své síle. Ve čtvrtfinále žen do 66 kilogramů porazila Annu Lucu Hamoriovou z Maďarska jednoznačně 5:0. Její výkon na tři kola byl drtivý a nekompromisní, i když Maďarka byla po celou dobu důstojnou soupeřkou. Po vítězství Khelif zamířila do středu ringu, zamávala svým fanouškům, poklekla a udeřila dlaní do plátna, což bylo pro ni velice emotivní gesto. Její minulá soupeřka, Angela Cariniová z Itálie, odešla z ringu v slzách poté, co byla během pouhých 46 sekund tvrdě poražena.
Khelif je na pohled „chlap jako hora“, ale není „transka“. Neprošla žádnou změnou těla ani hormonální léčbou. Je biologicky ženou s ženskými pohlavními znaky. Přesto má chromozomy X i Y a její tělo produkuje a zpracovává testosteron. Nejde tedy o transsexualitu ale o formu intersexuality. Stavu, kdy lidské tělo je tak trochu žena i muž.
A to je důležitý fakt, který mnozí přehlížejí. V kontextu boxu, kde síla úderu může být rozhodující, je to však relevantní otázka. „Říká se, že úder v mužské kategorii může být až o 162 procent tvrdší. Takže si myslím, že se musí do budoucna, nebo co nejdřív, udělat lékařská komise, která to posoudí,“ říká Šimák.
Testosteron a sportovní rovnost
Khelif a její testosteronový skandál otevřel Pandořinu skříňku: kdo všechno může soutěžit v kategorii žen? Debata se zahušťuje, když do ženských soutěží mohou nastoupit sportovkyně s mužskými XY chromozomy, pokud projdou genderovými testy. To není jen otázka spravedlnosti – jde o zdraví! Představte si box, kde vyšší hladina testosteronu může proměnit údery v ringu v potenciálně nebezpečné zbraně. Zdraví boxerek je v sázce, když musí čelit soupeřkám s biologickými výhodami. Mohou se opravdu cítit bezpečně, když proti nim stojí někdo s dvojnásobnou silou?
Claus Højbjerg Gravholt, profesor genetické endokrinologie, upozorňuje, že pohlaví není jen otázkou chromozomů nebo hormonů. „Pohlaví je mnohem složitější otázkou, než si mnozí uvědomují,“ říká Gravholt. Současná „kauza“ je krásným příkladem toho, že i v otázce biologického pohlaví (sex) nejsou jen dvě možnosti, ale že naše těla se mohou nacházet na škále mezi dvěma póly. A to ani nemluvíme o pohlavní identitě (genderu) nebo sexualitě – což jsou další složité otázky, které se často mylně spojují.
Každá sportovní soutěž má své vlastní pravidla. Zatímco světový šampionát neumožňuje startovat ženským atletkám s určitou hladinou testosteronu, Olympiáda toto omezení nemá. Má ho mít? Těžko říct. Měla by být třeba basketbalistům zakázána účast kvůli výšce nad dva metry? I to je přece nesporná biologická výhoda. To je však jiná diskuze.
Politizace a kulturní střet
Do této debaty se zapojila i politická a kulturní agenda. Známé osobnosti jako Donald Trump a J.K. Rowlingová přilily olej do ohně svými neinformovanými komentáři, které jen přispěly k chaosu. Někteří lidé na sociálních sítích píší nesmysly o dvou a padesáti pohlavích, ale tohle je čistě sportovní otázka. Sociální média a veřejná diskuze se rychle zaměřily na vedlejší témata, místo aby se soustředily na podstatu problému. Do toho se aktivní buňky wokistů přidávají se svými výkřiky: „Kde jsou ti jedinci, kteří tvrdili, že jsou jen dvě pohlaví?“
Celá olympiáda je od začátku zatížena kulturní válkou. Už samotný zahajovací ceremoniál vyvolal kontroverze, když se na pódiu objevila vousatá zpěvačka hrající si na boha. Výjev Poslední večeře Páně, kde byl Ježíš zpodobněn běloškou se silnou nadváhou, obklopenou padesáti dalšími pohlavími a „nemuži a neženami“, byl vrcholem dekadence. Taťka Šmoula na podnose s nakousanými zbytky jen podtrhl celkovou bizarnost. Jak poznamenal český prezident Olympijského výboru Jiří Kejval, tahle olympiáda je o ženské paritě a genderu, což bohužel nepřispívá k celkové atmosféře her.
Jak dál?
Kauza Imane Khelif ukazuje, že je nezbytné, aby sportovní organizace vytvořily jasná pravidla a zajistily transparentní procesy. „Musíme se soustředit na skutečné problémy – férovost a bezpečnost ve sportu,“ zdůrazňuje Šimák. Zatímco politické a kulturní boje mohou přinášet titulky, je důležité, aby sport zůstal místem, kde platí fair play a respekt.
Nyní je čas, aby se všechny strany zaměřily na hledání řešení, které bude spravedlivé pro všechny. Sport by neměl být využíván jako platforma pro politické a kulturní střety. Jak říká Gravholt, „pohlaví je mnohem složitější,“ a to by mělo být klíčovým bodem, který by měl řídit tuto debatu. Místo toho, abychom se nechali unášet emočními výkřiky a dezinformacemi, měli bychom se zaměřit na vytváření prostředí, kde každý sportovec může soutěžit v duchu fair play.
Je na čase vrátit se k tomu, co je skutečně důležité – sportovním výkonům a respektu pro všechny. Tento přístup je jedinou cestou, jak obnovit skutečnou podstatu olympijských her, kterou je především oslava lidského ducha a výkonu.
Fotogalerie |
