Komentář: Fotbalisté selhali pod náporem euforie. V čem by se měli vyrovnat basketbalistům?

Ten kontrast byl do očí bijící. Basketbalová radost vs. fotbalový zmar v jeden den, v sobotu. Zatímco tým kolem Tomáše Satoranského září na mistrovství světa, mužstvo vedené koučem Jaroslavem Šilhavým selhalo v Kosovu v kvalifikaci mistrovství Evropy.

Basketbal pobláznil Česko, tak už to bývá u sportů, které nejsou (při vší úctě) tolik sledované a jdou za úspěchem. Navíc když mají osobnosti typu Tomáše Satoranského, dnes už jedné z nemnoha českých globálních sportovních hvězd.

Fotbalistům se podobné pozornosti dostává neustále. Při výhrách, prohrách, průšvizích, vzpomínkách na úspěchy.

Trenér fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý

Český fotbal jede bohužel v poslední době převážně v negativním módu. Průměrná liga, podivné vedení asociace a jeho kličky kolem rozhodčích, dotací, zkrátka šerý polosvět.

Navíc ani reprezentace tyto nešvary nezakrývá svou září, jak tomu bylo před pár lety za éry Pavla Nedvěda, Petra Čecha, Tomáše Rosického.

Globální hvězdu nemá český fotbal (na rozdíl od basketbalu) ani jednu. Útočník Patrik Schick k tomu sice měl nakročeno, ale v Římě uvadl. Snad ho zpět vystřelí angažmá v úspěšném Lipsku.

Jediná česká radost v Prištině: Patrik Schick poslal národní tým do vedení.

A z národního mužstva je průměrný evropský tým. Na evropském šampionátu v příštím roce si zahraje čtyřiadvacet mančaftů a už nyní je jasné, že Češi budou mít co dělat, aby se mezi ně dostali.

Zásadní potíž totiž přišla v sobotu v Kosovu. Český tým prohrál s domácími 1:2. Trenér Jaroslav Šilhavý měl pravdu, když okomentoval jejich kvalitu s ohledem na fakt, že tato země má jen 2 miliony obyvatel: „Malý stát nerovná se špatný tým.“

Ale…

Jeho hráči mohou v Kosovu prohrát, to se stane. Domácí mají v sestavě borce z Fenerbahce Istanbul či Lazia Řím. Jenže způsob, jakým reprezentace k průšvihu dospěla, byl tristní.

Vedat Muriqi byl mužem zápasu Kosovo vs. Česko.

Jasně kontrastující s nadšením českých basketbalistů i kosovských fotbalistů. Oba tyto týmy hrají v euforii, jdou za svým tvrdě, rychle, nekompromisně, obětavě, bez ohledu na bolest. Nic takového nedali do hry čeští fotbalisté.

Navíc jim nefungovaly ani nutné principy. Rozehrávka byla pomalá, obrana nedokázala pokrýt obra v domácím útoku Vedata Muriqiho. Nestačila na něj v soubojích, nebyla však schopná ani zareagovat takticky. To byl klíčový problém, útočník byl mužem zápasu.

Na druhé straně pak vedlo tristně málo akcí směrem k Patriku Schickovi. V ofenzivě Češi fungovali bez nacvičených automatismů, což je v moderním superrychlém fotbale už nezbytnost.

První problém: Tomáš Vaclík inkasuje v Kosovu úvodní gól.

„Byl to chaos,“ okomentoval duel Jan Koller, slavný střelec národního týmu. Jak trefné!

Dalším velkým problémem byly i reakce po utkání. Ano,  Schick mluvil o nedobrém výkonu, ale například obránce Jan Bořil byl skoro uražený, když dostal dotaz, zda byla v české hře nějaká potíž.

„Nemáme se za co stydět,“ přesvědčoval slávista. No, dalo by se s ním polemizovat.

Je však především zvláštní, že v klubu je Bořil zvyklý přijímat vysoké nároky: Slavia hraje rychle, s obřím nasazením, organizovaně. Proto je nyní tak úspěšná.

Nároďák nic takového v Kosovu nepředvedl. Napraví to v úterý v Černé Hoře?

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 21:46 pondělí 6. ledna 2020. Anketa je uzavřena.

  • 43
  • 43
  • 40
  • 40
  • 39
  • 38