Kolumbie mířila na světový šampionát v USA roku 1994 jako jeden z favoritů. Jenže vstup do turnaje jihoamerické zemi nevyšel vůbec dobře a hned na úvod senzačně prohrála s Rumunskem.
Nálada v mužstvu se otočila o 180 stupňů. Ani ne tolik kvůli samotnému výsledku, který mohla stále ještě v dalších zápasech napravit. Jak v pozdějších letech prozradil slavný kanonýr Faustino Asprilla, hráči dostali nůž na krk.
A byl to ten nejostřejší nůž, jaký si jen lze představit. Vyhrožovat jim začali obchodníci s drogami, kteří v té době zažívali zlaté časy, rádi do fotbalu vráželi peníze a na celkové vítězství Kolumbie si prý vsadili balík.
„Byl jsem připravený odehrát dobrý zápas. Ale když jsem viděl brečící trenéry, první věc, co jsem před odchodem na stadion udělal, bylo, že jsem zavolal domů. Chtěl jsem vědět, že jsou v pořádku, a říct jim, aby se ukryli, kdyby se cokoliv stalo. Když jsme pak šli na hřiště, věděli jsme, že můžou být nějaké problémy, když nevyhrajeme. A že nás klidně můžou zabít,“ popisoval Asprilla.
Mužstvo tlak snášelo jen těžce a výsledkem byla porážka i ve druhém zápase se Spojenými státy. Kolíčkem do rakve byl v tomto zápase vlastní gól obránce Andrése Escobara.
Bohužel nikdo netušil, že hřebíčkem do rakve byl vlastňák i pro samotného obránce.
„Viděl jsem Andrésovu tvář a pocítil obrovskou bolest. Byla to zlá předtucha. Řekl jsem mu, ať je velmi opatrný, protože na ulicích Kolumbie není bezpečno a konflikty se tu neřeší jen pěstmi, a aby zůstal doma. On mi odpověděl: Ne, musím svým lidem ukázat tvář,“ vzpomíná jeden z Escobarových spoluhráčů.
Bohužel, ona zlá předtucha se naplnila. Jen pár dní po návratu domů byl obránce zastřelen přímo na ulici v autě v ulicích Medellínu.
Dosud není jasné, zda má jeho život na svědomí rozzuřený fanoušek, či skutečně člen kolumbijské drogové mafie.
Veřejnost každopádně Escobarovi odpustila a jeho pohřbu se zúčastnilo více než 100 tisíc lidí.
Fotogalerie |