Kdysi ji oslavoval i Jaromír Nohavica.
„Kdo to dneska píská? To je naše Dáša, růže mezi trny. Naše chrabrá Dáša, růže mezi trny. Neúplatná Dáša, růže mezi trny...“ zpíval po zápase jeho Baníku s mocnou Spartou.
Damková byla na vlně, jako první žena rozhodovala elitní soutěž mužů. Přiznejme, byla to trochu chiméra, Damková nestíhala, především rychlostně. V lize ji držel vliv jejího partnera Romana Berbra a také mediální výhodnost.
Byl to krásný příběh, žena mezi muži, růže mezi trny.
Jenže ten příběh byl blud, ona byla součástí chobotnice vztahů, kde každý ví něco na každého. Kde funguje strach, úplatky, osobní vazby. Kde je přirozená krása fotbalu - a to boj o vítězství - často zmanipulovaná.
Damková to nezměnila, naopak ještě více se pře ni zvýraznil vliv jejího mentora a dnes i manžela Berbra. Muže, který se minimálně otřel o všechny korupční aféry posledních dvaceti let - jenže vždy vyvázl. Možná i díky schopnostem, které pobral jako člen komunistické státní bezpečnosti.
Dagmar Damková s manželem Romanem Berbrem.
Dnes Damková končí, prý kvůli zaneprázdnění v evropské i světové fotbalové federaci. Přesto zůstává členkou komise rozhodčích, jíž doteď předsedala. Je to podivné řešení.
Jenže zapadá do místních poměrů, kdy fotbalu vládne Berbr a předseda asociace Miroslav Pelta, který o své korupční minulosti nepokrytě říká, že si ji odpracoval.
Právě tito dva musí jako první z fotbalu pryč, pak může začít jeho obroda. Cesta k poměrům, které jsou normální a které obdivujeme v Německu či Anglii.
