Český ženský tenis se vrátil tam, kde byl dlouhé roky zvyklý být. Úplně nahoru. Po osmi letech znovu získal nejcennější týmovou trofej a finále proti Ukrajině zvládl způsobem, který žádné velké drama nepřipustil. Dva zápasy, dvě vítězství a pohár byl český ještě před plánovanou čtyřhrou.
Na cestě za titulem přitom Češky v Šen-čenu nepůsobily jako tým, který se po dlouhé pauze opatrně vrací mezi nejlepší. Velkou Británii ve čtvrtfinále porazily 2:0, stejným výsledkem vyřadily v semifinále Španělsko a 2:0 skončilo také finále. Jediný set během celého závěrečného turnaje ztratila Marie Bouzková hned v úvodním utkání proti Sonay Kartalové. Pak už česká mašina nezaváhala.
Muchová připravila půdu, Nosková zasadila poslední úder
Finálový den otevřela Karolína Muchová proti Anhelině Kalininové a bylo rychle jasné, kdo má zápas pod kontrolou. Osmá hráčka světa nedovolila soupeřce jediný brejkbol a za zhruba sedmdesát minut vyhrála 6:2 a 6:3. Česko dělil od poháru jediný bod.
A ten přišel zásluhou Lindy Noskové. Proti zkušené Elině Svitolinové sice nezačala ideálně a v prvním setu prohrávala 1:3, jenže potom převzala zápas do vlastních rukou. Vyhrála pět gemů v řadě, první sadu získala 6:3 a druhou dotáhla až do tiebreaku. V něm proměnila třetí mečbol a po výsledku 6:3, 7:6 bylo hotovo.
Čtyřhra už se hrát nemusela.
A v českém táboře začala oslava, na kterou ženský tenis čekal od roku 2018.
Dvanáctý pohár. Sedmý pro samostatné Česko
Česká republika získala sedmý titul ve své samostatné historii a při započítání československých triumfů už dvanáctý celkově. V historickém pořadí soutěže patří Česku druhé místo za Spojenými státy.
Čísla ale tentokrát vyprávějí jen část příběhu. Český ženský tenis během předchozí dekády vybudoval téměř absurdní vítěznou tradici. Petra Kvitová, Lucie Šafářová, Karolína Plíšková, Kateřina Siniaková nebo právě Barbora Strýcová vytvořily generaci, která si z týmové soutěže prakticky udělala českou disciplínu.
Poslední pohár ale přišel v roce 2018. Potom nastalo osmileté čekání.
A právě u triumfu před osmi lety byla na kurtu také Strýcová.
Strýcová uzavřela kruh
Možná nejhezčí příběh celého vítězství proto nenapsala hráčka s raketou v ruce, ale žena sedící na lavičce. Barbora Strýcová na začátku roku převzala český tým po dlouholetém kapitánovi Petru Pálovi a hned během první sezony ho dovedla k titulu.
Sama přitom Billie Jean King Cup vyhrála jako hráčka šestkrát, naposledy právě v roce 2018. Nyní se podle Českého tenisového svazu stala teprve čtvrtou ženou v historii soutěže, která dokázala triumfovat jako hráčka i kapitánka.
Ještě před finále Nosková říkala, že tým chce svou novou kapitánku udělat pyšnou. O dva dny později jí hráčky předaly pohár.
Lepší první rok ve funkci si Strýcová mohla vymyslet jen těžko.
Nová generace už nemusí poslouchat příběhy o starých triumfech
A možná právě to je na českém vítězství nejdůležitější. Muchová, Nosková, Bouzková, Siniaková a Bejlek nemusely jen poslouchat, jak jejich předchůdkyně v letech 2011 až 2018 sbíraly jeden pohár za druhým. Teď už mají vlastní.
Nosková navíc prošla závěrečným turnajem jako skutečná týmová jednička. Po vítězství nad Katie Boulterovou ve čtvrtfinále rozhodla také semifinále se Španělskem a nakonec právě její raketa přinesla poslední bod celého finále. Muchová zase po nasazení od semifinále neztratila ani set.
Ukrajina přijela do svého vůbec prvního finále v historii soutěže s velkým příběhem a s výborně hrající Svitolinovou. Češky jí ale dovolily snít jen krátce.
Po osmi letech jsou české tenisové královny znovu na trůnu. A tentokrát u toho Barbora Strýcová nestála s raketou v ruce. Stála před svým týmem s pohárem jako kapitánka.
Fotogalerie |
12
17
10
12
4
12
