Potkávali se už na hřišti. Jeden jako hvězda ligy, záložník s brilantní levačkou, geniální hlavou. Karel Jarolím. Druhý jako rozhodčí s pověstí velmi kvalitního sudího, ale také s cejchem všehoschopného lotra. To mu ostatně vydrželo. Roman Berbr.
Jejich cesty se protnuly například na jaře roku 1992, kdy Jarolím kopal za Slavii, a v duelu, jejž rozhodoval Berbr, přispěl k výhře 4:0 nad Chebem.
Dnes jsou z nich úhlavní nepřátelé, jejichž konflikt rozjíždí válku v českém fotbale, do níž se už zamíchal i jeden z největších hráčů – mocná a zásluhou čínského majitele také nemravně bohatá Slavia.
Berbr se totiž velmi ostře pustil do Jarolíma, stále ještě úřadujícího trenéra národního mužstva, když se jednalo po neúspěchu v kvalifikaci mistrovství světa o jeho pokračování u týmu.
Místopředsedu asociace, který je však v době bezvládí po dotačním průšvihu bývalého předsedy Miroslava Pelty, doslova rozlítilo, že výkonný výbor nezbavil Jarolíma funkce.
A vrhl se na zteč. Nepřímo obvinil kouče, že spolupracuje s hráčskými agenty při tvorbě nominace. Tudíž ho viní z korupce, protože by to určitě nedělal zadarmo…
„Výbor je znepokojen informacemi o vlivu agentů na nominace. Konkrétně mluvit nebudu, protože jde o vnitřní záležitost asociace,“ prohlásil Berbr. „Je to nesmysl,“ reagoval samozřejmě Jarolím, i když se o jeho užším vztahu s agenty mluvilo i v době, kdy vedl Slavii.
Jsou ve válce. Trenér reprezentace Karel Jarolím vs. místopředseda asociace Roman Berbr. Jak boj skončí?
Jenže v tuhle chvíli je to především Berbrův jedovatý šíp. Důkazy žádné samozřejmě nepřinesl. A bez nich jde prostě jen o plácnutí do vody. I když velmi výrazné a sledované.
Další ostrá palba přišla i o den později. Média dostala zprávu, kolik přesně si jako OSVČ kouč národního mužstva fakturuje. 641 tisíc korun měsíčně. „To je rána,“ řekli si mnozí.
Jasně, jsou to velké peníze. Ale žádné překvapení. Zaprvé se hned od koučova nástupu mluvilo o tom, že Jarolím bere více než půl milionu měsíčně, takže vlastně nešlo o novinku.
Zadruhé je Jarolím šéfem nejsledovanějšího sportovního týmu v zemi. Žádný jiný kouč není pod takovým tlakem. Ani trenér Sparty, Slavie, Plzně či hokejové reprezentace. Ten se do presu dostane na dva tři týdny v roce během mistrovství světa.
Jarolím (a každý trenér fotbalistů) je sledovaný prakticky denně. To je síla fotbalu.
A tu další okolnosti tohoto faktu.
Jarolím uvedl: „Zveřejnění výše mého platu mi nevadí. Otázkou je, jak tyto informace unikly z FAČR, nicméně já jsem už před první tiskovou konferencí při mém uvedení do funkce tehdejšímu panu předsedovi říkal, ať částku klidně prozradí. Výše mé smlouvy může být veřejnosti interpretována jakkoliv, já však nemám důvod se schovávat nebo se stydět. Platy trenérů v předních českých klubech se budou podle mého názoru pohybovat v podobné výši, platy v reprezentačním světě jsou pak v jiných řádech.“ A přidal jednu podstatnou záležitost: „Moji smlouvu podepsal i pan Berbr.“
To je Berbrovi jedno. On se prostě rozhodl, že Jarolíma vyštve, což se mu podle všeho povede. Je to další dílek jeho boje za úplné ovládnutí fotbalu. Postaví se mu někdo? Slavia se Spartou už to zkusily, ale později ucukly.
V prosinci, kdy se bude volit nový šéf asociace, budou mít další možnost.
Fotogalerie |
