Jen pro ilustraci. Basketbal je naprosto globálním sportem, v němž je neuvěřitelná konkurence. Světová federace má dokonce víc členů (států) než ta fotbalová. Fotbalistů je víc, ale basket je zkrátka světový fenomén, i když v Česku není tak populární.
Basketbalová radost po výhře nad Ruskem
Proto je úspěch národního mužstva vskutku epochální. Naposledy hrálo Československo na světovém šampionátu v roce 1982. Samostatné Česko ještě nikdy.
„Těžko se mi mluví, protože jsem plný emocí. Píšeme historii,“ řekl Vojtěch Hruban, který zaválel v rozhodujícím nedělním utkání v Bosně a Hercegovině, kde tým vyhrál 85:80.
Ještě předtím, minulý čtvrtek, se však ukázalo, že Česko popadla basketbalové euforie. Na klíčový duel kvalifikace přišlo v Pardubicích 8438 diváků, to byl historický rekord.
Jenže to nebyla jediná lahůdka.
Češi v něm udolali soupeře nenáviděného, Rusko.
Ronen Ginzburg dovedl českou reprezentaci na mistrovství světa.
„Dobře vím, co to pro Čechy znamená,“ potvrdil Ronen Ginzburg, izraelský trenér mužstva, že zná místní historii.
Ale to není konec. Rozhodující střelu vyslal pět vteřin před koncem Tomáš Satoranský, jediný Čech v zámořské NBA.
Jeho osoba je pro národní mužstvo naprosto klíčová. Satoranský je teprve čtvrtým Čechem v soutěži, která je o parník před celým světem. A zdá se, že bude jasně nejúspěšnějším, už ve druhé sezoně v dresu Washingtonu si vytvořil silnou pozici.
Tomáš Satoranský slaví epochální výhru nad Ruskem.
V neděli v Bosně přispěl k rozhodujícímu úspěchu dvaadvaceti body, devíti doskoky a šesti asistencemi. Takhle hraje lídr!
Satoranský plus ostatní opory jako Jan Veselý (rovněž hrál NBA), Vojtěch Hruban, Blake Schilb, Ondřej Balvín a další však jsou jen vrcholkem, který dotvořil úspěch do konečné podoby.
„Je to historický moment a obrovský úspěch pro český basketbal. Musím poděkovat především hráčům, ale i celému realizačnímu týmu, předsedovi federace i generálnímu sekretáři, prostě všem, co se na tom podíleli. Je to týmová práce,“ řekl trenér Ginzburg.
Blake Schilb, Američan v českém dresu
Právě on a také Američan Schilb, jenž dostal české občanství, jsou symboly chytrosti i otevřenosti basketbalu. A právě s těmito dvěma faktory fotbal a hokej (dva národní sporty) zatím pracují špatně.
Gingsburg ukazuje, že cesta zahraničního trenéra může fungovat i v prostředí „jiné české mentality“, kterou argumentují zástupci velkých sportů, když přijde řeč na zahraniční odborníky na pozici kouče národního výběru.
„Jsem rád, že nebude reprezentaci trénovat cizinec. Nepochopil by naši mentalitu,“ řekl před pár dny například bývalý hráč národního týmu fotbalistů a Sparty Martin Frýdek. Reagoval tak na zprávy, že nástupcem odvolaného Karla Jarolíma u fotbalistů by měl být Jaroslav Šilhavý.
A ten je náš!
Podobné hlasy se ozývaly také po konci minulé sezony, kdy u hokejistů skončil Josef Jandač. Jeho nástupcem se stal Miloš Říha, zahraniční experti byli odmítnuti.
Basketbal je v tomto ohledu mnohem pokrokovější. I proto – nyní – také úspěšnější.
Fotogalerie |
