“Snad mi narostou křídla,” doufala Špotáková před nočním finále. Povedlo se, je z toho osmá medaile pro Česko, šestá bronzová. Dvojnásobná olympijská šampionka ji doslova urvala pátým hodem. Ze šesti.
Tenhle závod byl pro ni bojem o sportovní život.
Barbora Špotáková přiznala: Bronz je maximum.
“Zase se stal zázrak, odkopala jsem se. Vůbec to se mnou nevypadalo dobře. Ale sebrala jsem nějaké síly, ani nevím odkud. Prostě jsem řvala, dokonce jsem řvala u hodů, a to obvykle nedělám,” rozplývala se v rozhovoru s českými novináři přímo na stadionu Botafogo. “Bylo to maximum, co jsem mohla vydolovat,” přiznala upřímně.
V předchozích dlouhých měsících totiž poznala mnoho protivenství. To poslední, přímo při olympijském závodě, rovněž zvládla. Příliš jí nevyhovoval až moc rychlý povrch pro rozběh. “Byl zvláštní,” utrousila.
Přesto nakonec přišel zázrak, jak říká. Zaútočila v předposlední sérii. Tedy o jednu dříve než na své první zlaté olympiádě. Před osmi lety v Pekingu zničila ruskou soupeřku závěrečným hodem. Bylo 21. srpna 2008, přesně čtyřicet let po sovětské invazi do Československa.
V ten den se stala Špotáková jedním z národních symbolů.
Dnes jím zůstává, i když se v mnohém změnila. Má syna Janečka, už jí necepuje trenér Jan Železný, asi nejslavnější oštěpař světové historie. S ním se rozešla, protože měly odlišné názory na přípravu. Špotáková razila cestu: Musím se přizpůsobit rodině, Železný neviděl záruku úspěchů. V tom nechtěl jet.
Proto se Špotáková vrátil k Rudolfovi Černému, svému kouči z oštěpařských začátků. “Chtěla bych mu poděkovat, že jsme to spolu dotáhli k další placce,” vyznala se.
Fotogalerie |
Další velký zádrhel přišel letos na jaře, těžké zranění. V březnu si při tenise zlomila zánártní kůstku. Dlouho sice tvrdila, že to není až taková komplikace, ale po bronzovém klání přiznala souboj s časem.
“Je skvělé, že to dopadlo, protože tříštivá zlomenina v březnu, sedm týdnů jen o berlích, kdy jsem vůbec nešlápla na nohu - v tu chvíli šance nevidíte nějak dobře. Pak jsem se rozzávodila, všechno do sebe zaklaplo a spojilo v bronzovou medaili. Je to nejvíc, čeho jsem mohla dosáhnout. Na víc jsem neměla,” pronesla.
Posledním tak trochu neviditelným sokem byly pochyby. Sportovkyně nezvládla velký závod před olympiádou, na letním mistrovství Evropy skončila pátá. To není na její poměry zrovna luxusní pozice.
V Riu přesto zahnala můru a má medaili. “Hlodá ve vás všechno možné. Ale řekla jsem si teď, nebo nikdy - olympiáda je jednou za čtyři roky, musím teď. Čekat čtyři roky v mém věku, to nevím,” připomněla, že jí bude během příští olympiády devětatřicet let.
“Je to bronzová s příchutí zlata!”
Fotogalerie |
