“Upínám se k Rosickému a Dočkalovi,” pronesl kouč Zdeněk Ščasný po utkání, jež skončilo rozdílem třídy. Ano, tihle dva mu chyběli - Bořek Dočkal je zraněný, Tomáš Rosický se musí dostat po zdravotních trablech, které si způsobil na mistrovství Evropy, do kondice.
Tomáš Rosický se vrátil do Sparty po patnácti letech.
Až se tito dva vrátí do sestavy, měla by být Sparta silnější. Tento předpoklad v sobě živí trenér Ščasný. Ta možnost existuje, jenže pravděpodobnost, že se tak stane, není příliš velká.
Důvody jsou zřejmé, vezměme je popořadě. Samozřejmě, Rosický je pořád mimořádný fotbalista, ale jeho zdraví je prostě chatrné.
Otazníky kolem něj jsou jasné. Bude zvládat dva zápasy v týdnu? Sparta přece baží po titulu, proto ho bude těžko šetřit v domácí lize. V evropském poháru by měl pomoci, jenže vysoká zátěž pro něj může být fotbalově smrtelná.
Navíc je tu ještě jedno staré fotbalové klišé. Jeden hráč sám nic nevyhraje. Jasně, jsou výjimky, viz. borci z kategorie Pelé, Diego Maradona, Lionel Messi, Cristiano Ronaldo. Do téhle grupy však Rosický, ač je bezesporu jedním z nejtalentovanějších fotbalistů české historie, nepatří.
Rosický se bude muset spolehnout na spoluhráče. Ti však v Southamptonu ukázali, že tenhle level fotbalu je pro ně příliš vysoko.
Bořek Dočkal byl vyhlášen nejlepším hráčem české ligy minulé sezony.
Ale zpět k případným spasitelům. Druhý na ráně je Dočkal. Záložník s nevšední přihrávkou i střelou, jenže také s dobře viditelnými handicapy. Dočkal se těžko prosazuje v opravdu složitých duelech, chybí mu totiž rychlost. Právě zběsilé tempo dokážou týmy jako Southampton nasadit.
Toto jsou fakta, která ukazují na to, že Ščasný přemýšlí špatně. Rosický s Dočkalem jsou sice dobří hráči, ale na evropskou úroveň Spartu nepozvednou.
To však není jediná koučova chyba. Proto není divu, že už se objevují hlasy o tom, že by měl odejít. A to i od sparťanských fanoušků. Ščasný totiž tápe.
V Southamptonu zvolil špatnou taktiku se třemi obránci, k tomu do defenzivní řady nasadil Michala Kadlece, který je od začátku sezony naprosto mimo. Vedle něj se navíc objevil Costa, neřízená střela a postrach Sparty. Tenhle obránce opět zbytečně “zařídil” penaltu pro soupeře, podobně jako například v duelu s německým Schalke v minulé sezoně.
Podivný je i tah s nasazením za tři dny dvacetiletého záložníka Michala Sáčka. Je správné, že mladík dostal šanci, je to velká naděje. Nepochopitelně však tento trenérův krok vychází kvůli tomu, že na jaře odmítl zařadit stejného hráče byť je na část utkání se španělským Villarrealem. Tehdy přitom bylo jasno, že Sparta v Evropské lize skončí, Sáček (a další mladíci) přesto zůstal na lavičce. Kouč to vysvětlil: “Nechtěl jsem je uvařit.” Najednou to ale šlo.
Alibistické jsou pak i trenérovy výroky po duelech. Větu většinou začne obratem: “Nechci se vymlouvat.” A pak pokračuje řečmi o tom, že mu chybí zranění hráči, že byla reprezentační pauza a on neměl tým pohromadě...
Všechny tyto záležitosti jeho přínos pro Spartu výrazně zpochybňují.
Fotogalerie |
