Sparta je v průšvihu. Má nefungující mužstvo, které absolutně nestačí na Slavii či Plzeň. A už to pomalu nejde svádět jen na italského dobrodruha Andreu Stramaccioniho, jehož příšerný odkaz se stále na Letné objevuje.
Stramaccioni už není koučem Sparty rok a půl, přesto rudý tým stále tápe. Bohužel, prsty v tom má i Tomáš Rosický, nynější sportovní ředitel klubu.
Tenhle bývalý famózní fotbalista si přitom stále drží renomé nedotknutelné hvězdy, a to nejen sparťanské. Vždyť při jeho rozlučce, při níž mu aplaudoval našlapaný stadion na Letné, poslali dojemné vzkazy i slávisté.
To vše Rosickému pomáhá, jeho aura stále funguje. I když nefunguje samotná Sparta.
Rosickému se nedaří především na přestupovém trhu. Jako své dva hlavní trumfy přivedl dva Seveřany. Švéd David Moberg Karlsson a Nor Andreas Vindheim jsou však zatím vyhozené peníze.
První stál dvaatřicet milionů korun. Na jaře ještě hrál slušně, v jedenácti utkáních dal tři góly a na čtyři přihrál. „Bude lepší, až dožene kondiční manko,“ říkal o něm Rosický.
Realita? Ubohé výkony, Karlsson se nebyl schopný prosadit ani proti druholigové Jihlavě. V zápase se Slováckem ho trenér Václav Jílek vyhnal ze hřiště už v pětatřicáté minutě. A to je potupa, klasika velí vydržet do poločasové přestávky.
Vindheim, nákup za stejné peníze jako Karlsson, se ještě od léta neobjevil v sestavě. Stále je zraněný, proto Sparta dál trpí na místě pravého obránce.
Navíc zdravotní lapálie ničí i další borce, které Rosický přivedl. Stoper Filip Panák už je na Letné půl roku a stále se vzpamatovává po operaci kolene. Jeho kolega ze středu obrany David Lischka se pomalu vrací po operaci srdce. Poslední zápasy už odehrál, ale v Plzni měl zásadní vinu na prohře. Šílenou chybou poslal ke gólu domácího střelce Michaela Krmenčíka.
Dosud se neukázal jako moudrý ani tah s angažováním útočníka Libora Kozáka, Rosického bývalého spoluhráče z národního mužstva. A nedaří se čtyřicetimilionové posile z Jablonce Michalu Trávníkovi.
Nevychází ani sázka na trenéra Jílka. Je však pochopitelné, proč si ho Rosický vybral. Jílek se (samozřejmě v českých poměrech) snažil o podobný fotbal jako Arsenal kouče Arsèna Wengera, kde Rosický léta působil – a přesně do systému zapadal. V něm dominují menší techničtí hráči, rozhodující je šikovnost, ne síla.
V Olomouci se to Jílkovi vyplatilo, ve Spartě ne. „Máme trochu jiný pohled na to, jak by měl fotbal vypadat,“ řekl ostatně Jílek o srovnání se Slavií trenéra Jindřicha Trpišovského. Ta těží především ze skvělé kondice, síly, ale pozor, také z individuálních dovedností. Sparta má (možná) to poslední. Další faktory jí haprují.
A Rosický na tom má vinu. Uvidí se, jako dlouho bude „pan Nedotknutelný“.
Fotogalerie |