Úterý 19. března 2024, svátek má Josef

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Snídaně s Novou je nuda! Boura o televizní slávě, rozvodu a vztahu k Železnému

    Slávek Boura poskytl Expresu otevřený rozhovor. | foto: Pavel Dvořák, Tilen Vajt

    Televize Nova nedávno oslavila pětadvacet let své existence. U jejího vzniku nechyběl ani moderátor Slávek Boura (54), který se společně se svou dnes již exmanželkou Markétou Mayerovou stal jedním z nejoblíbenějších moderátorů své doby. Jak Boura vzpomíná na začátky na Nově, jaké měl vztahy s Vladimírem Železným a za jakých okolností z Novy před lety odcházel?

    Vystudoval jste Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Jak jste se dostal k moderování?

    Vystudoval jsem speciální pedagogiku.

    To z vás měl být v podstatě bachař, ne?

    Mám aprobaci na poruchy chování. Slovo bachař nemám rád. Dva roky jsem dokonce učil na zvláštní škole. Byl jsem dva roky v pedagogicko-psychologické poradně. Ale na to se mě neptáte. Já jsem dělal muziku, a jakmile přišel rok 1989, tak se nejméně rok nic v kultuře nedělo. Divadla nehrála, koncerty se nepořádaly, tak jsem se naučil tahat kliky. Tehdy přišlo ve známost ještě neznámé rádio Kiss a tam jsem začal dělat něco s muzikou a mluvit, ačkoliv jsem do mluvení nikdy nebyl.

    Co znamená, že jste se naučil tahat kliky?

    To je přístroj, kde taháte kliky na mixážním pultu v rádiu. Tehdy jsme hudbu pouštěli na kazetách. Co kazeta, to jedna písnička. To bylo rádio Kiss v roce 1992. Moc mě to bavilo.

    Vnímáte to jako svou osudovou práci? Protože právě tam jste se seznámil s Markétou Mayerovou, se kterou jste roky tvořil nejen pracovní dvojici.

    Ano. Je to tak. Musím dokonce přiznat, že jsem do televize nechtěl. To ona mě po žensku přemluvila. Tehdy jsem si řekl, že udělám takovou úlitbu a do rádia se kdyžtak vrátím. V rádiu k tomu říkali, že se žádný rozhlasák v televizi nikdy neprosadil. A jestli ano, tak to byla hodně velká náhoda. Pan generální ředitel nám milosrdně nabídl, že nám dá šest měsíců na návrat. Nikdy jsme se nevrátili. Škoda.

    Vzpomenete si na svůj první den na Nově?

    Do televize jsme nastoupili někdy v prosinci, možná už v listopadu nebo říjnu roku 1993. Tehdy byly kanceláře v budově metra na Národní třídě. 

    Zavzpomínal na své počátky na Nově.

    A hned jste byli ve Snídani s Novou?

    Ano. První dvojice byla Dana Morávková a Libor Baselides, druhá Pavel Svoboda s Luckou Výbornou a třetí jsme byli my. Jim furt jedna dvojice chyběla. S Markétou jsme přišli na poslední chvíli. Já jsem ani nechtěl být moderátorem. Přišel jsem tam přihrávat své kamarádce z rádia, a když už jsem to té kamarádce Aleně z rádia slíbil, tak mi Markéta řekla, abych přihrával i jí.

    Co to znamená přihrávat?

    Byla v roli moderátorky talkshow a já jsem jí měl přihrávat jako člověk z publika. A díky tomu mě s Markétou hned vzali. Já jsem jim řekl, že nechci rádio opustit, protože se mi televize příčila, a vidíte to, jak to dopadlo.

    Jak probíhal konkurz na Novu?

    Co jsem slyšel, tak na ten začátek byly konkurzy velikánské, ale my jsme přišli na poslední chvíli. Bylo to tak, že jsem procházel chodbou, kde měly probíhat ty talentovky, a nějaká paní se mě zeptala: Dobrý den, vy jdete na ty talentovky? A já jsem jí řekl: Já nejdu na talentovky, já talent mám. Pak jsme jim předvedli takovou parádičku, že nás hned vzali. Dobrý bylo, že jsem vůbec nic ze svého pohledu neriskoval.

    Byl u toho Vladimír Železný?

    Ne, ale byl tam Richard Medek. Toho si pamatuju. To byl druhý šéfredaktor Snídaně s Novou.

    Jak vzpomínáte na první setkání s Vladimírem Železným?

    Já mám takovou vlastnost, že trpím nedostatkem respektu. A v prvních měsících jsem měl strašně dlouhé vlasy. A on údajně chodil po chodbách a řval, ať mě buď ostříhají, nebo že mě vyhodí. Tak mě malinko přistřihli. Šlo o mírný kompromis.

    Do očí vám to někdy řekl?

    Nikdy. Já jsem ty sedánky s doktorem Železným ale měl rád. Neměl jsem extra respekt, ale s odstupem času jsem si říkal, že ačkoliv mu můžeme vyčítat nedodržování licenčních smluv, byl to ale těžký profík. Věděl, co chce, a taky to tak činil.

    Porušil někdy smlouvu, kterou měl uzavřenou s vámi?

    On nebyl od toho, aby dohadoval smlouvy. On je jenom podepisoval. My dva jsme nikdy neměli žádný problém. Pamatuju si, že jednou jsme s Markétou moderovali večírek Novy, a jelikož byl můj táta námořní kapitán, tak jsem mu propůjčil kapitánskou čepici. Z toho byl šťastný.

    Takže jste byl podlejzák.

    Jelikož mám deficit v tom respektu z autorit, tak podlézat moc neumím. Spíš jsem ústnatý. On mě zas tolik neměl rád, protože jsem nebyl jeden z těch, co mu přihrávali. Nepatřil jsem mezi jeho oblíbence.

    Boura je i zdatným spisovatelem.

    Kolik jste brali na začátku Novy?

    Měli jsme dvacet tisíc korun měsíčně, a to nám také dlouho zůstalo. Měli jsme dvojí danění. Jednak nám plat danila Nova, pak jsme danili, když jsme jezdili jako moderátoři.

    To neznamená, že jste danili dvakrát. Když jste někam jezdili, to byly peníze navíc.

    Ano, samozřejmě.

    S kým ze svých kolegů jste nejvíc vycházeli?

    My jsme nebyli kamarádi. Dokonce jsme spolu nespolupracovali. Neměli jsme důvod se k sobě připustit.

    Dneska Snídaně s Novou působí totiž jako jedna velká rodina.

    Musím se přiznat, že se nedívám. Je to hrozná nuda.

    Jak to vypadalo v zákulisí Snídaně s Novou v devadesátých letech?

    Slyšel jsem, že tam byla řevnivost, ale já si toho moc nevšímal, dělal jsem si svoje. Snídaně mi umožnila jednu fantastickou věc, co jsem si vymyslel, to jsem si mohl zrealizovat. Chodil jsem jako jediný do skvěle vybavené knihovny Novy, kde jsem si hledal inspirace. Proto jsem přišel s první cooking show. Vymyslel jsem si Nekonečnou písničku nesmyslů, kterou jsme si tam vytvářeli. Na celém světě neexistuje podobný formát. Dost jsem se tam vyřádil. A když jsme si chtěli k té Nekonečné písničce udělat videoklip, tak jsme si ho sami museli zaplatit.

    Nova vám nedala nic?

    Nejen to. Ještě nám zakázali využít ateliér k natočení toho videoklipu. Nedali nám ani techniku. Vzdorovitě jsme si to zaplatili sami.

    Neměli jste z toho zbytečné problémy?

    Problém z toho nebyl, protože oni nevěděli, jak se vůči nám mají zachovat, když jsme jim řekli, že si to zaplatíme. Zajímavé bylo, že pak odjel Železný do Los Angeles na nějaký festival a tam ta naše Nekonečná písnička nesmyslů něco vyhrála, což jsem se dozvěděl až z Volejte řediteli. Nás ta sranda stála tehdy sedmdesát tisíc.

    Dal vám tu cenu někdy?

    Já ji nikdy neviděl, jenom jsem o ní slyšel. (smích)

    Řešili jste to s ním následně?

    Ne, nikdy. To jsou ty vzdorovité věci. My jsme to chtěli udělat, tak jsme to udělali.

    Vladimír Železný

    Dá se říct, že jste se přes noc proslavili. Jak jste se s tou slávou smířili?

    Díky tomu, že jsme s Markétou spolu pracovali i žili, tak jsme měli kolem sebe bublinu a nevnímal jsem to. Daleko důležitější pro mě bylo, že jsem se za pochodu učil, co je televize, a učil jsem se ji dělat. Moc mě bavilo, že mi nikdo nedělal překážky v realizaci mých nápadů. A já měl stovky nápadů. Byl jsem obrovský gejzír a bavilo mě sám sebe pozorovat, co umím. Zbytek mě nezajímal.

    Před chvilkou jste říkal, že vám házeli klacky pod nohy.

    To neberu jako klacek, že nám nezaplatili klip.

    Co ta sláva udělala s vaším vztahem?

    Čím byl větší tlak, tím jsme si byli blíž. To ale víc vnímala Markéta jako žena. Mě spíš bavilo dělat tu práci. Své okolí jsem moc nevnímal. Bohužel, protože jsem toho nemohl ani zneužít.

    Jak byste to zneužil?

    Jakkoliv! Třeba bych se nechal zvát na drinky, nechal bych se obdivovat. 

    Vás nezastavovali fanoušci na ulici?

    Samozřejmě že ano.

    Dneska je celebrita téměř každý. Jste rád, že jste svou kariéru začínal v devadesátých letech, kdy být celebritou ještě něco znamenalo?

    Nedokážu si představit, že někdo začíná teď. Dnešní doba je podivnější, krutější. Jsem rád, že jsme zažili tu naši dobu. Nikdo totiž nevěděl, co zabere, co nezabere. Nikdo nevěděl, co si můžeme dovolit a co nemůžeme. Dramaturgové nebyli takoví teroristé a já jsem si mohl dělat, co jsem chtěl. Dneska by to nešlo.

    Ve Snídani s Novou jste byli asi čtyři roky. Nelitujete toho, že jste odešli?

    Možná šest. To bude vědět přesně Markéta. Když jsme byli ve Snídani, tak už jsme dělali i Rande. Dva pořady najednou. Pamatuju si tu obrovskou vyčerpanost. Byli jsme absolutně hotoví.

    To je ten důvod, proč jste skončili?

    Ano. Představte si, že Snídaně začínala v pět hodin ráno. To znamená, že budík musel být na půl třetí. Ve čtyři jsme byli nejpozději ve studiu. Příprava na další díl nám zabrala do dvou hodin odpoledne. A pak člověk jenom řešil, jestli půjde spát, nebo ne. Někdy jsme měli večer kšeft. Úplně nám to přehodilo dny a večery. Neexistovalo něco, co by bylo pravidlem. Za ty čtyři roky jsme zestárli o mnoho let. Neměli jsme totiž pravidelný spánek.

    Jak přišel nápad s Rande?

    Když jsme dělali Snídani, tak se mi vršily nápady v šuplíku. A mezi nimi byla i seznamka. Ta seznamka vypadala jinak, než jak známe pořad Rande. Stejně jako v předešlých případech jsem i seznamku předložil vedení a toho Rande si všiml tehdejší šéf zábavy Ivan Rössler a řekl, že to uděláme. Jenže my jsme byli jiná redakce a on nám to chtěl ukrást. Kvůli tomu jsme se vrátili z dovolené o týden dřív, abychom si obhájili, co jsme předložili. Vedení řeklo, že pořad bude dělat redakce zábavy, ale ne pod Rösslerem, a budou to moderovat Boura s Mayerovou. S panem Rösslerem jsme neměli příznivé vztahy od první chvíle. Proto docházelo k těmto třenicím.

    Co se stalo?

    Už první měsíc ve Snídani jsem jim předložil krásný detektivní formát s létáním po celém světě a pan Rössler mi to buď chtěl shodit ze stolu, nebo si to dělat sám beze mě. Tak to shodil ze stolu. Když to nebude dělat on, tak nikdo.

    Jak to, že Rande prošlo?

    Protože ten formát oslovil Železného.

    Považujete Rande za vrchol své kariéry?

    Nevím, jestli to byl vrchol. Pakliže se vrátím k televizi, tak vrcholy mě ještě čekají. Jelikož se mi ale nelíbil formát, který předložil Ivan Rössler, tak jsme ho každý půlrok přeformátovali. Ale nikomu jsme to neříkali.

    Jaký byl váš formát?

    K němu jsme se přiblížili částečně a to byly ty nebezpečné hry. A ten se automaticky přeformátoval v pořadu Vabank.

    Znáte osudy lidí, kteří se dali dohromady?

    Neznám, ale slyšel jsem, že prý údajně se vzalo asi dvacet párů, a to je všechno.

    Na svatbu vás nepozvali?

    Zvali nás, ale my jsme to statečně odmítali, protože už jsme jednak nestíhali, zadruhé jsme nechtěli, aby se na nás vozili kvůli rozvodu.

    Bál jste se?

    Nebál, šlo o obavy. Televizní formát nemá účel někoho seznamovat a dotáhnout ho ke svatbě. Ale když už se ti lidi rozhodli do sebe zamilovat a následně se vzít, nechtěl bych stát u soudu jako jeden ze svědků jejich seznámení při rozvodu.

    Říkal jste, že za Snídani s Novou jste brali dvacet tisíc měsíčně. Vydělali jste si na Rande víc?

    Ano, dostávali jsme čtyřicet tisíc. To už tehdy ale nebylo moc. Oni nám to vysvětlovali, že nám nebudou přidávat, protože jsme na obrazovce a vedle si vyděláme víc.

    A vydělávali jste si víc?

    Vydělávali.

    Dá se říct, že to byla doba žní?

    Ano, bylo to bezvadné. Výdělek byl proměnlivý, ale spadli jsme do platby DPH.

    Dokázal jste si něco našetřit?

    S podporou tehdy dvanáctiprocentní hypotéky jsme si s Markétou postavili dům. Ten po rozvodu zůstal jí.

    Rande skončilo. Co bylo pak?

    Rande jsme přeformátovali do formátu Vabanku. Pak bylo Dobré bydlo, které vzniklo ve chvíli, kdy pan Železný vzal licenci a z Malostranské besedy odešel na Barrandov. My jsme tehdy nevěděli, co bude dál. To nevěděl nikdo.

    Proč jste šel s ním?

    Markéta jako právnička řekla, že kdo má licenci, ten bude vysílat, a že zbytek jsou kecy. Já jsem s ní souhlasil. Už byl rozpracovaný formát jakéhosi pořadu Dobré bydlo a já jsem si řekl, že si to uděláme po svém. Zajímavé bylo, že jsme ten pořad začali natáčet a nevěděli jsme, kdy skončí. Délka dílu byla proměnlivá. Měl jsem paní v produkci, která my vyhledávala lidi z Armády spásy, ulice, druhý host byl velmi úspěšný podnikatel a třetí host někdo za showbyznys. A každý měl na svět jiný pohled, pak se sešli u jednoho stolu a výsledkem mělo být, že ten podnikatel měl nabídnout tomu sociálně slabému nějakou možnost, cestu. Většinou se to stalo a ve sto procentech toho nikdo nevyužil. Jeden podnikatel dokonce splnil člověku z ulice sen a koupil mu vlastní trafiku. Ten člověk ji odmítl převzít, že by musel moc brzo vstávat.

    Zlepšily se vaše podmínky na Nově poté, co jste přešel se Železným na Barrandov?

    Pokud myslíte platové, tak nevím. Myslím si, že to bylo stejné jako předtím. Nechodil za námi domů s lahvinkou koňaku. Bylo to naše dobrovolné rozhodnutí, zda doleva, nebo doprava. Nebylo to o Železným. Čichli jsme si k televizi a chtěli jsme v tom pokračovat. Já jsem v tom politiku neviděl.

    V roce 2003 jste přešel do Top TV. Co vás přimělo k tomu, jít z nejsledovanější televize na neznámou stanici?

    Přišla nová finanční skupina, která odkoupila televizi. Televize prošla finančním auditem a finanční skupina zřejmě chtěla televizi přeprodat někomu jinému, tak začalo výrazné šetření na pořadech. Oni přišli s tím, že si Vabank nevede špatně, ale že nám musí sáhnout na peníze. S tím, že nesáhnou na naše peníze, ale na rozpočet pořadu na jeden díl. Já jim řekl, že bychom spíš víc peněz potřebovali, protože jinak se na nás brzy lidi přestanou dívat. I tak nám vzali třetinu rozpočtu. Tak jsem jim řekl, že to za těchto podmínek nebudu dělat, tak jsem šel.

    Slávek Boura a Markéta Mayerová tvořili sehraný tandem nejen na obrazovce, ale i v soukromí.

    Jak jste se dostal do Top TV?

    Asi po roce nebo po dvou jsem ve frontě na Stinga potkal paní Liškovou, která mi řekla, že dávají dohromady televizi.

    Z nejsledovanější televize jste najednou byl zase v začátcích. Nebyl to pád?

    Vy tu otázku kladete tak, jak bych si ji nikdy nepoložil. Mně bylo jedno, jestli je nejsledovanější, nebo ne. Mě bavila televize.

    Kde se to zlomilo? Vždyť jste do televize na začátku nechtěl?

    Já jsem zlomil hůl nad rádiem. Dneska bych se tam strašně rád vrátil.

    Proč se nevrátíte?

    Nejsou nabídky a nikdo si na mě nevzpomene. Zatím možná nenastal ten správný čas. Navíc nejsem robot. Já bych si vzal nejraději noční vysílání. Mám v hlavě formát klasického obstarožního šedivého alkoholika s doutníkem v puse, který v noci...

    To byl Jirka Pomeje na Frekvenci 1 svého času.

    Takový nebyl, ale v zásadě v tomto čase.

    Poslouchal jste ho?

    Ne, neposlouchal jsem ho.

    V roce 2008 jste se s Markétou Mayerovou rozvedli. Proč?

    Bylo to vyčerpáním. Jenom na Nově jsme spolu spolupracovali dvanáct a půl roku. Na Top TV dva roky. Dohromady je to téměř patnáct let. I Markéta ze mě musela být dost vyčerpaná, protože jsem neřízená střela. Ona mě musela tahat správným směrem. I Markéta chtěla mít ale vlastní pořady, což i měla. S Naďou Urbánkovou měla Basta fidli, pro Novu jsme připravovali i další formáty, kde byla Markéta v roli moderátorky a já už ne, protože jsem se toho nechtěl zúčastňovat.

    Vy jste měl svůj pořad bez ní?

    Ne.

    Nechtěl jste se seberealizovat sám bez ní?

    Mě to nenapadlo. Teď ale připravujeme talkshow. Po velmi dlouhé době si to zkusím.

    Co to bude?

    Jde o talkshow, kterou jsem pracovně nazval Jak přežít život, protože už jsem ve věku, kdy se můžu ohlížet. Někteří lidé mě nejen doprovázeli, ale dokonce se i svěřili se svými příběhy. Velké části populace dá fušku přežít život. V dobrém.

    Budete čerpat z vlastních zkušeností?

    Nepochybně ano. Chceme mít týdenní rytmus a 13. března máme první díl. Zatím se domlouváme s All TV. Jde o digitální televizi. Ve stávajících velkých televizích zatím prostor není. Možná je to tím, že jsem velký bojovník proti dramaturgům.

    Zkusil jste si i roli producenta. Vnímáte muzikál Naháči jako životní prohru?

    Vůbec ne. Ve výsledku se to nepovedlo z důvodu nedofinancování finančního producenta a z technických důvodů, kdy byly porušené smlouvy třetích stran. Já jsem nebyl jenom producent, ale dělal jsem uměleckého producenta, napsal jsem vlastní scénář, otextoval jsem to, s Jarkem Šimkem jsem spolupracoval na hudbě, dával jsem dohromady castingy. Nesmírně mě to bavilo a obohatilo.

    Nezůstaly vám dluhy?

    Samozřejmě že zůstaly.

    Jak jste to splatil?

    Myslím si, že je to nesplatitelné. S umělci jsem to vyřešil tak, že dostali dodatek ke smlouvám, že dostanou třetinu přislíbených peněz. A dluh padl na hlavu finančního producenta.

    Vy jste to ze svého nesplácel?

    Hercům jsem vytahoval peníze, odkud to šlo, aby dostali alespoň tu slíbenou třetinu.

    Jaké to bylo?

    Myslel jsem, že umřu.

    To byla doba, kdy jste se začal živit taxikařením?

    Kdepak. Jak bych mohl dělat producenta a taxikáře.

    Spíše jsem to myslel tak, zda jste si potom přivydělával taxikařením, abyste dostál svým závazkům.

    To bylo dávno vyřízené.

    Jak se nejoblíbenější moderátor televizních obrazovek svého času dostane k taxikaření?

    Vidíte to v negativních světlech. Potřeboval jsem něco dělat, takže jsem se domluvil s majitelem jedné z nejvýznačnějších a největších taxikářských služeb, že udělám insidera a napíšu knížku, jaké je to být taxikářem. Další efekt to mělo finanční. Budu mít na složenky a napíšu knížku. Dělal jsem to tři měsíce, podle mě je ten text bezvadný, a když už ty tři měsíce prošly, tak mi tu naši domluvu zapřel a poslal na mě právníka. Tak jsem tu knížku zahodil.

    Kolik jste si jako taxikář měsíčně vydělal?

    Už si to nepamatuju.

    Nebál jste se?

    Byl jsem dokonce jednou přepadený. Vytáhl na mě kudlu, přiložil mi ji k tělu a chtěl peníze. Pak jsem ho naháněl, ale bylo to zbytečné. Nedohonil jsem ho. 

    Jaké to bylo pak nasednout do taxíku a zase řídit?

    Nedramatizoval jsem to. Nic se mi nestalo. Byl jsem naštvaný, že jsem přišel o prachy. Připravil mě o dva až tři tisíce korun.

    Litujete něčeho ve své kariéře?

    Kariéra je asi něco jiného než život. Člověk by mohl něčeho litovat, co provedl, co neudělal. Není ale asi zatím ta správná chvíle sednout si do houpacího křesla a přemýšlet o tom, co bylo a nebylo.

    Fotogalerie

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 23:01 pondělí 10. června 2019. Anketa je uzavřena.

    • Super
      27
    • Trapas
      21
    • Cože
      13
    • Haha
      11
    • Sladký
      11
    • Tvl
      11
    Vybrali jsme pro vás

    VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

    Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

    Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

    Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

    Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

    Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...