Slova ministra vnitra Milana Chovance na adresu nepřijímání uprchlíků vnímá jako předvolební agitaci. „Ví, že poté, co on a jiní politici usilovně strašili obyvatele České republiky, že se máme bát uprchlíků, že s nimi přichází nebezpečí, že se neintegrují, že ty čtyři tisíce lidí budou znamenat ohrožení České republiky, zatímco v Německu 800 tisíc znamená problém a těžkou situaci, nicméně Angela Merkelová vysvětlila, jak to chce řešit, a vyhraje pravděpodobně volby,“ myslí si Šimon Pánek s tím, že v zahraničí probíhá debata na dané téma mnohem poučeněji a profesionálněji. A to jak na politické, tak mediální úrovni.
Bezpečnost a mezinárodní terorismus není otázkou migrace a skuteční teroristé nemusí přicházet s igelitkou přes balkánské hranice. Přesto Pánek uznává, že se najdou jedinci, kteří mohou být pro terorismus naverbováni a představují potenciální nebezpečí. Přesto prý terorismus jako takový nesouvisí přímo s uprchlíky.
„Terorismus není otázka uzavření Evropy. Evropa potřebuje imigraci, je nedostatek pracovních sil především v méně kvalifikovaných pozicích. Evropa, kdyby šlo jen o nás, tak se vylidňuje, když se podíváme na amortalitu. Za posledních 20 let přišlo dvacet pět milionů lidí, kteří tady žijí, pracují, kteří přispívají a obohacují naše země. Ti lidé se stávají Evropany a stávají se jednou z pohonných hmot naší ekonomiky,“ dívá se na problematiku optimisticky ředitel Člověka v tísni.
Přehnaný strach občanů naší republiky z migrantů je prý nelogický už proto, že je jich u nás minimum, naše společnost s nimi nemá zkušenost. „Bojíme se, protože nemáme zkušenost, je tam spousta přínosů. Za poslední dva roky přišlo do Rakouska, které má podobný počet obyvatel jako my, 140 tisíc lidí a pravděpodobně to zvládne. My bychom nezvládli pět tisíc lidí? To máme tak malé sebevědomí?“ ptá se Šimon Pánek.
Česká republika je pouze tranzitní, a nikoliv cílovou zemí uprchlíků, a zatímco v Německu musí zvládat stovky tisíc migrantů, u nás by šlo jen o pár tisíc. Navíc prý máme pozitivní zkušenost, když u nás bylo v devadesátých letech v konkrétních obdobích až 40 tisíc utečenců z válkou sužovaných zemí bývalé Jugoslávie.
„My bychom spíš měli nabídnout ten prostor, každý rok několik tisíc lidí přijmout a integrovat, tak jako jsme integrovali lidi z Balkánu. Zvládli bychom to, dokázali bychom to, pokud bychom se bavili o tom, jak jim najít práci, bydlení. My se nebavíme o tom jak, protože se nedostaneme přes tu zjednodušenou populistickou polarizaci. Pro část politiků je jednodušší se vyfotit s puškou a říct: Ne, nikoho nepřijmeme!“ kritizuje současný stav šéf neziskovky Člověk v tísni.
Fotogalerie |
