Pondělí 17. února 2025, svátek má Miloslava
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Výměna z Rumunska ukázala, že svět může být ještě v pořádku. Srdcař Marian, pohodářka Anastázie a nejistý voják Pavel

    Tak tohle byla snad první Výměna manželek, kde všichni působili normálně,...

    Tak tohle byla snad první Výměna manželek, kde všichni působili normálně, chovali se slušně a ukázali, jak by to vlastně mělo vypadat. | foto: Repro TV Nova

    Poslední epizoda Výměny manželek ukázala, že tahle show nemusí být jen cirkus plný křiku, špíny a přebujelých dramat. Žádné hádky o čistší koupelnu, lépe vychované děti nebo méně opilého manžela pod pantoflem. Místo toho jsme dostali něco nečekaného – obyčejnou lidskost. Opravdovou, ryzí a překvapivě uklidňující. A přesto natolik zajímavou, že máme o čem přemýšlet.

    Do výměny šla Anastázie, mladá žena narozená na Ukrajině, která od osmi let žije v Česku. Jestli někdo pochyboval, jak zvládne jazykovou bariéru a kulturní rozdíly, byl na omylu. Anastázie je zkrátka holka do nepohody. Tentokrát ji čekalo venkovské Rumunsko – a ne to „turistické“ s hrady a Draculou. Ne, mluvíme o centrálním Rumunsku: prašné cesty, polorozpadlé domy, hospodářství plné zvířat a práce od úsvitu do soumraku. Na co taky Instagram nebo drahá dovolená, když stačí milovat svou rodinu, starat se o půdu a být šťastný z toho, co máte? Přesně tak to viděl její náhradní manžel Marian.

    Marian je archetyp srdcaře, který už se dnes moc nevidí. Málomluvný muž, který z rukou nepustí práci ani moudrost. Žije na malém vyschlém kousku země, kde dojí kozy, krmí prasata a s otcem udržuje farmu. A přesto je šťastný. „Nemáme moc peněz, nemáme čas jezdit na dovolenou, ale to nevadí. Starat se o rodinu, půdu a být milován – po ničem víc netoužím,“ říká. A říká to tak, že mu to věříte.

    Anastázie se bez výhrad přizpůsobila. Viděli jsme ji při dojení koz, kydání hnoje, škubání holoubat i krmení zvířat, a přitom nepadla ani jedna stížnost. Žádné „Jak takhle můžou žít. Chci zpátky svůj život a svého Frantu“. Naopak, zvládla to s klidem a snažila se z tohohle desetidenního dobrodružství něco odnést. Život na rumunském venkově možná vypadá jako poválečná scenérie, ale má v sobě skrytý klid a radost z maličkostí, které městský člověk už dávno zapomněl.

    Protiklad rumunské poezie česká nejistota

    Mezitím Marianova Pavla zamířila do Česka, kde ji čekala rodina vojáka Pavla. Na první pohled to byla moderní domácnost – tři děti, řád a pořádek a snaha zajistit rodině to nejlepší. Jenže pod tím vším se skrývala únava a nejistota. Pavel působil víc a víc nervózně, jako muž, který má na všechno plán, ale s každým dnem ztrácí odhodlání. Přesto se snažil neztratit tvář – byť to občas vypadalo, že jeho snaha o dokonalost ho spíš dusí. Energická Pavla zvyklá na drsné podmínky se zapojila, jak mohla, a i přes odlišnosti domácností se dokázala přizpůsobit.

    Finále bez křiku? Malý televizní zázrak

    A teď ten skutečný šok. Finále na osm očí, obvykle přehlídka výčitek, nadávek a absurdních obvinění, proběhlo v klidu. Žádné křiky, žádné soutěžení o to, kdo má lepší život, lepší děti nebo manžela/ku, absurdní sliby nebo dokonce žádosti o ruku. Jen obyčejná slušnost, poděkování za společné zkušenosti a respekt. Marian u toho dokonce s dojemnou opravdovostí zmínil, že svou Pavlu miluje stejně jako první den. A když to říkal, bylo to tak skutečné, že byste chtěli slyšet něco podobného i doma od svého partnera.

    Tenhle díl nebyl o špíně, křiku a soutěžení, kdo má lepší život. Bylo to o obyčejném lidství, o respektu k odlišnostem a o tom, že štěstí může mít různé podoby. Možná je to na Výměnu manželek až nečekaně hluboká myšlenka, ale kdo ví? Třeba bychom si všichni mohli z tohohle dílu něco vzít. Aspoň to, že svět může být ještě v pořádku – když to dovolíme.

    Fotogalerie