Stokrát nic umořilo osla. Tímto příslovím se snažil pětasedmdesátiletý herec naznačit, že rozhodnutí odejít do divadelního důchodu přicházelo plíživě. Se zvyšujícím se počtem odehraných představení, která nebyla vždy podle jeho gusta a na která se ani netěšil, začal Preiss bedlivěji naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který mu říkal, že by měl s divadlem seknout.
„Byly tituly, za které jsem se dokonce styděl. Herectví je týmová práce a jste tam obličejem za celý tým. Je to jako fotbal – někdo dává góly a někdo běhá celou druhou polovinu vzadu. Nemůžete divákovi vysvětlit: ,Já za to nemůžu, za ten výsledek nezodpovídám, já jsem tady jenom vidět,“ řekl v Interview ČT 24 herec, který ještě dva měsíce před ukončením angažmá na Vinohradech tvrdil, že odchází proto, aby si odpočal, chodil do přírody a více se věnoval rodině a svému zdraví.
Dal na radu Abrháma
Bylo to právě divadlo a stresové prostředí, co se nakonec na Viktorově zdravotním stavu neblaze podepsalo. V průběhu rozhovoru se Světlanou Witovskou se jí Preiss svěřil, že mu před zahájením natáčení nebylo dobře.
