Pokud by se udělala soutěž o naši nejkrásnější herečku 40. až 50. let, Vlasta by aspirovala na stupně vítězů. Její krása byla podivně chladná, ale podle kritiků až andělsky čistá. Především na stříbrném plátně se vyjímala velice dobře a filmaři si toho byli vědomi. Ona sama však především tíhla k divadelním prknům.
Byla přesně tou herečkou, která by za hlavní roli v pořádném dramatu dala duši, ostatně láska k divadlu jí zřejmě kolovala v žilách. Nadšeným ochotníkem byl totiž její tatínek Jan Matula. Ten si Vlastinu maminku Kateřinu Samkovou bral v Brně v červnu 1918. Vlasta přišla na svět už v září téhož roku, tedy ještě za Rakouska-Uherska. Rodiče jí naštěstí nebránili ve snu stát se ‚komediantkou‘ a po absolvování státní konzervatoře se vypravila s kočovnou společností Karla Jičínského po republice.
Vlasta Matulová si s Karlem Högerem zahrála ve filmu Modrý závoj.
Vytvořila divadelní rekord
Coby hostující herečka v divadle v Lázních Luhačovice se v roce 1940, kdy jí bylo 22 let, setkala s hercem Eduardem Kohoutem (†87) a šéfem činohry Národního divadla Janem Borem (†57). Oba pány její zevnějšek i talent naprosto uchvátily.
„Ta holka je tak krásná, že hrát bez ní by byla škoda!“ měl prý prohlásit Bor. Vlasta se stěhovala do Prahy a rovnou do Národního divadla! V něm nakonec setrvala až do roku 1984. Odehrála snad všechny ženské postavy, které člověka při vyslovení Národního divadla napadnou. Vytvořila neoficiální rekord, když osm let – a při 402 reprízách – bez alternace excelovala po boku Dany Medřické (†62) v legendární Kočičí hře!
Obdivovali se vzájemně a jiskřilo to mezi nimi. Ani jeden z nich však nepřekročil hranice a jejich vztah zůstal nenaplněný.
Její první filmová role byla hned ta hlavní. Ve snímku Minulost Jany Kosinové z roku 1940, kde ztvárňuje roli herečky s poněkud pošramocenou minulostí. Vlasta byla pátou adeptkou oslovenou režisérem J. A. Holmanem (†79). Přitom z filmu není zcela jasné, v čem ona pošramocená minulost spočívá… Už to ale herečkám stačilo a roli odmítaly. Vlastě také nebylo příliš po chuti zahrát napoprvé podobný charakter, ale hodila si mincí a roli přijala.
Vlastina filmová kariéra se rozjela na plné obrátky a za své role inkasovala obrovské honoráře. Dokonce se stala po Lídě Baarové (†86) druhou českou nejlépe placenou herečkou. Film hrál však v jejích očích stále druhé housle: „Je to vedlejší produkt, není to žádný velký herecký problém.“
Po válce si zahrála v trilogii Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem.
Po válce však příležitostí ve filmu ubylo. Znovu se připomněla v trilogii Jan Hus, kde představovala královnu Žofii. Ani zcela nové médium, televize, jí příliš prostoru neposkytlo. Počítalo se s ní ale pro později tak populární seriál Žena za pultem.
Bez zajímavost není, že původně měla hrát maminku hlavní postavy Jiřiny Švorcové (†83). Režisér Jaroslav Dudek (†68) ji nakonec neobsadil. „Zdála se nám pro roli příliš chladná, proto jsme raději zvolili Danu Medřickou. A to i přesto, že byla jen o osm let starší než Švorcová,“ prozradil režisér.
Okouzlil ji Höger
O soukromí Vlasty Matulové se toho kvůli její rezervovanosti moc neví. Do Prahy přišla spolu s jiným brněnským hercem, Karlem Högerem (†67), tehdejším obrovským idolem, po němž šílely zástupy dívek. Nelze se tedy divit, že jeho šarmu podlehla také Vlasta, která se s ním sešla před kamerou i v divadle.
S největší pravděpodobností se však okouzlení neslo jen v platonické rovině. „Byl tak dokonalý, že bych vedle něj vypadala jako nicka. A to pro ženskou není to pravé,“ poznamenala Vlasta ve své knize.
Vdaná byla dvakrát. Poprvé si vzala gynekologa Arnošta Vlašimského – známého a oblíbeného v tehdejší společnosti – manželství ale nevyšlo. Podruhé se již vdávala za kumštýře, Jiřího Šebora (†57). O tom, že by měla Vlasta Matulová ještě nějaké další partnery, můžeme jen spekulovat.
Chtěla zemřít na jevišti
Když Vlastě předčasně zemřel její druhý manžel, zůstala sama a začala se utápět v depresích. Nespala, netěšilo ji hraní a měla pocity marnosti.
„Také já vím, co je němý telefon, kterým vás ještě nedávno zvali ke spolupráci. Znám vyhýbavé pohledy nedávných přátel. To může být k nepřežití!“ říkala herečka snad právě o té době.
Aby stavy úzkosti zahnala, začala učit na konzervatoři, ale nebyla prý trpělivá, takže s tím skončila. V roce 1984 odešla do důchodu a ještě víc se uzavřela do sebe. Dokonce prohlašovala, že by raději skonala přímo na scéně – tam, kde byla skutečně šťastná.
Zemřela v dubnu roku 1989.
Fotogalerie |
59
50
37
36
34
33
