Tajnosti slavných: Vzorná dceruška otěhotněla s ženatým architektem, pak ji Werich uspal v nebesích

Osudovým místem se pro Marii Vášovou (1911–1984) stal mlýn Smetiprach na řece Otavě. Za první republiky tam působil podnikavý mlynář Josef Filip, který v malebném údolí vybudoval restauraci s tanečním sálem, zařídil pokoje na ubytování a postavil několik srubů.

Brzy se tam začali sjíždět lidé z okolí, mezi nimi režisér Václav Krška, a od třicátých let už byste tam o prázdninách potkali nejednoho herce včetně např. Jiřiny Štěpničkové, Blanky Waleské, Vlasty Fabianové, Eduarda Kohouta a dalších.

Marie Vášová v roce 1941

Marie Vášová se tam za druhé světové války sblížila s architektem Josefem Hesounem. Jejich vztah byl mimořádný. Hesoun byl ženatý, ale manželství zůstalo bezdětné. Jeho žena Ludmila prý proto s tolerancí snášela, že se Josef stýká s Marií.

Celý Smetiprach prožíval Mariino těhotenství. Do písecké porodnice ji vezl kočár tažený koňmi, byl duben 1945 a Marii se narodil Josef. Pětačtyřicátý rok byl pro herečku obzvlášť štědrý. V jeho druhé polovině dostala nabídku na angažmá do Národního divadla.

Když ji Martin Frič oblékl do historického kostýmu a Jan Werich uložil jako hraběnku Stradovou ke spánku ‚na nebesích‘ v dvojdílné komedii Císařův pekař – Pekařův císař.

Herečkou chtěla být odjakživa. Nic v životě ale neměla dostat snadno. Narodila se za Rakouska-Uherska v roce 1911 a její tatínek musel záhy narukovat na frontu. Maminka se starala sama o ni a její sestru. Moc peněz neměli, a tak Marie už jako školačka roznášela ráno po domácnostech mléko.

Vystudovala rodinnou a obchodní školu a nastoupila do zaměstnání ve Škodovce, ale stále ji to táhlo k divadlu. Nakonec odešla k Rodenově kočující společnosti a hrát se učila doslova za pochodu od štace ke štaci.

Marie Vášová v jedné z rolí v Národním divadle

Brzy si ale jejího talentu všimli v kamenných divadlech a začali se o ni přetahovat, až v roce 1941 konečně zakotvila v pražské Uranii. Celou Prahu tehdy oslovila Sofoklovou Elektrou, potlesk obecenstva po představení trval plných pětadvacet minut a patřil především Marii. Pro tragické role se snad narodila. Napomáhal tomu i její sytě altový hlas, zajímavý výraz tváře a její vlastní charakter. Za všech okolností působila hrdě, nedávala najevo své vnitřní pocity.

I když pro ni herectví hodně znamenalo, za stejně důležité považovala i mateřství. V roce 1949 se jí narodil druhý syn Jiří, otcem byl opět architekt Hesoun. Vytížené herečce manželé Hesounovi s výchovou chlapců pomáhali, ale hlavní starost o ně stejně ležela na jejích bedrech.

V 50. letech musela v divadle čelit nemalé kritice kvůli svým neuspořádaným rodinným vztahům, ale hlavním kamenem úrazu byla její údajná politická nevyspělost. Na členy souboru činohry se pravidelně psaly posudky, a v tom jejím jí v roce 1953 vytýkali, že naprosto nepochopila tu dobu.

Matka Ryšánková v psychologickém válečném dramatu Jiřího Krejčíka Vyšší princip

Většinou totiž nedokázala mlčet a nahlas poukazovala na to, co se jí ve společnosti nelíbilo. Zato její režiséři ji chápali velmi dobře. Do velkých dramatických rolí ji obsazovali Karel Steklý, Otakar Vávra a Jiří Krejčík. Kolem své čtyřicítky šla z filmu do filmu, a většinou hrála silné charaktery. Jmenujme Sirénu, Němou barikádu, Svědomí, Vyšší princip... Netypická byla její hraběnka Stradová v Císařově pekaři – Pekařově císaři. Kostým jí slušel, veselohra už méně.

Později ji před kamerou čekaly spíš menší příležitosti, mnohem víc jejího talentu Československá televize využívala v různých inscenacích.

Ke konci života se Marie v Národním divadle cítila nevyužitá, odstrčená. Byl to úděl i mnoha jejích slavných kolegů. Naštěstí měla své syny a jejich rodiny a v jejich blízkosti žila až do smrti v roce 1984.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii