Tajnosti slavných: Vzorná dceruška otěhotněla s ženatým architektem, pak ji Werich uspal v nebesích

Chladná, cílevědomá, vypočítavá a současně překypující citem a vášní. Takové paradoxy si dopřávala pouze na jevišti a před kamerou. | foto: Expres.cz

Do svých rolí dávala srdce i duši, a zřejmě podobně se chovala i v soukromí. Působila jako tvrdá žena, ale uvnitř byla kotel emocí.

Osudovým místem se pro Marii Vášovou (1911–1984) stal mlýn Smetiprach na řece Otavě. Za první republiky tam působil podnikavý mlynář Josef Filip, který v malebném údolí vybudoval restauraci s tanečním sálem, zařídil pokoje na ubytování a postavil několik srubů.

Brzy se tam začali sjíždět lidé z okolí, mezi nimi režisér Václav Krška, a od třicátých let už byste tam o prázdninách potkali nejednoho herce včetně např. Jiřiny Štěpničkové, Blanky Waleské, Vlasty Fabianové, Eduarda Kohouta a dalších.

Marie Vášová v roce 1941.

Marie Vášová v roce 1941

Marie Vášová se tam za druhé světové války sblížila s architektem Josefem Hesounem. Jejich vztah byl mimořádný. Hesoun byl ženatý, ale manželství zůstalo bezdětné. Jeho žena Ludmila prý proto s tolerancí snášela, že se Josef stýká s Marií.

Celý Smetiprach prožíval Mariino těhotenství. Do písecké porodnice ji vezl kočár tažený koňmi, byl duben 1945 a Marii se narodil Josef. Pětačtyřicátý rok byl pro herečku obzvlášť štědrý. V jeho druhé polovině dostala nabídku na angažmá do Národního divadla.

Když ji Martin Frič oblékl do historického kostýmu a Jan Werich uložil jako...

Když ji Martin Frič oblékl do historického kostýmu a Jan Werich uložil jako hraběnku Stradovou ke spánku ‚na nebesích‘ v dvojdílné komedii Císařův pekař – Pekařův císař.

Herečkou chtěla být odjakživa. Nic v životě ale neměla dostat snadno. Narodila se za Rakouska-Uherska v roce 1911 a její tatínek musel záhy narukovat na frontu. Maminka se starala sama o ni a její sestru. Moc peněz neměli, a tak Marie už jako školačka roznášela ráno po domácnostech mléko.

Vystudovala rodinnou a obchodní školu a nastoupila do zaměstnání ve Škodovce, ale stále ji to táhlo k divadlu. Nakonec odešla k Rodenově kočující společnosti a hrát se učila doslova za pochodu od štace ke štaci.

Marie Vášová v jedné z rolí v Národním divadle.

Marie Vášová v jedné z rolí v Národním divadle

Brzy si ale jejího talentu všimli v kamenných divadlech a začali se o ni přetahovat, až v roce 1941 konečně zakotvila v pražské Uranii. Celou Prahu tehdy oslovila Sofoklovou Elektrou, potlesk obecenstva po představení trval plných pětadvacet minut a patřil především Marii. Pro tragické role se snad narodila. Napomáhal tomu i její sytě altový hlas, zajímavý výraz tváře a její vlastní charakter. Za všech okolností působila hrdě, nedávala najevo své vnitřní pocity.

I když pro ni herectví hodně znamenalo, za stejně důležité považovala i mateřství. V roce 1949 se jí narodil druhý syn Jiří, otcem byl opět architekt Hesoun. Vytížené herečce manželé Hesounovi s výchovou chlapců pomáhali, ale hlavní starost o ně stejně ležela na jejích bedrech.

V 50. letech musela v divadle čelit nemalé kritice kvůli svým neuspořádaným rodinným vztahům, ale hlavním kamenem úrazu byla její údajná politická nevyspělost. Na členy souboru činohry se pravidelně psaly posudky, a v tom jejím jí v roce 1953 vytýkali, že naprosto nepochopila tu dobu.

Matka Ryšánková v psychologickém válečném dramatu Jiřího Krejčíka Vyšší princip

Matka Ryšánková v psychologickém válečném dramatu Jiřího Krejčíka Vyšší princip

Většinou totiž nedokázala mlčet a nahlas poukazovala na to, co se jí ve společnosti nelíbilo. Zato její režiséři ji chápali velmi dobře. Do velkých dramatických rolí ji obsazovali Karel Steklý, Otakar Vávra a Jiří Krejčík. Kolem své čtyřicítky šla z filmu do filmu, a většinou hrála silné charaktery. Jmenujme Sirénu, Němou barikádu, Svědomí, Vyšší princip... Netypická byla její hraběnka Stradová v Císařově pekaři – Pekařově císaři. Kostým jí slušel, veselohra už méně.

Později ji před kamerou čekaly spíš menší příležitosti, mnohem víc jejího talentu Československá televize využívala v různých inscenacích.

Ke konci života se Marie v Národním divadle cítila nevyužitá, odstrčená. Byl to úděl i mnoha jejích slavných kolegů. Naštěstí měla své syny a jejich rodiny a v jejich blízkosti žila až do smrti v roce 1984.

Fotogalerie

Komentáře

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat