Má všechno, co si jen mohla přát. Skvělou kariéru, statisíce fanoušků, krásný dům, manžela a dvě zdravé děti. Přesto se životem Ewy Farné jako tenká nit táhne jedno mrazivé a temné tajemství, které až nyní vyplulo na povrch. Domácí násilí! Zpěvačka sama vyrůstala v láskyplném a podporujícím rodinném prostředí. To se ovšem bohužel nedá říct o jejím manželovi.
O Martinu Chobotovi se toho dodnes mnoho nevědělo, neboť je dost uzavřený. Nyní ale vydává své první hudební album, v němž se rozhodl vypsat ze svých bolestí. Na platformě YouTube jsou zatím dvě písně. První s názvem Pootevřené dveře vypráví o sebevraždě a druhá nazvaná To všechno z lásky o domácím násilí. S tím má totiž muzikant spojené celé své dětství!
Otec jeho maminku dlouhé roky týral
„Píseň je inspirovaná stejnojmenným dokumentem, v němž figurovala moje máma. Moje rodina mi o něm řekla, ale nedovolila mi se na něj podívat. Přednedávnem jsem si na něj vzpomněl a řekl si, že už bych se na něj asi mohl kouknout. Pustil jsem si ho a tak mě zasáhl, že jsem hned poté napsal stejnojmennou písničku,“ svěřil se hudebník magazínu Headliner. O co tedy v dokumentu režiséra Tomáše Kudrny (48) z roku 2003 jde? A jaký je příběh Martina a jeho rodiny? Plný násilí, utrpení a zmaru!
Jeho maminka, talentovaná a úspěšná výtvarnice Eva Chobotová-Suchánková (†41) se v roce 1984 provdala za o dost staršího Zdeňka Chobota. Rok nato se narodil Martinův bratr František (37) a pár měsíců před revolucí Martin. V té době už Eva ze strany manžela zažívala psychický nátlak a vydírání. Zakazoval jí vídat se s kamarádkami, vyžadoval, aby doma bylo vše tip ťop a dokonce ji nutil k sexu. A taky pil. Hodně! „Dospělo to tak daleko, že jsem měla na starosti nemohoucí rodiče, dvě děti, rekonstrukci domu i vydělávání peněz. Byla jsem na pokraji fyzických sil, o psychických nemluvě.
A přišly Velikonoce, kdy pánové chodí na koledu. Manžel se vrátil absolutně namol. Rozmlátil všechno, na co přišel, veškerou velikonoční výzdobu, kraslice, beránky, mazance, všechno to lítalo… Skončilo to tím, že mě šíleně zmlátil,“ vyprávěla paní Eva v dokumentu. Násilí se stále stupňovalo, až zřejmě bylo na denním pořádku. „Strhl mě z postele, já ležela na zemi a jen jsem si chránila hlavu. Začal do mě kopat... Pak jsem utekla do vedlejší místnosti, on si vzal železný pravítko, co měl syn na rýsování, a říkal, že mě zabije…,“ líčila další chvíle hrůzy, jež se odehrávaly v době Martinova dětství.
Po večerním běsnění Martinova otce bývala maminka ráno plná šrámů, modřin nebo s natrženým uchem a muž se jí potom omlouval. Ale když se zase opil, týral ji zas a znovu. Své jednání jí vysvětloval absurdními slovy: „Musíš si uvědomit, že to je jen proto, že tě miluju. Kdybych tě tak nemiloval, tak bych ti to nikdy neudělal!“ V tak šíleném prostředí Martin vyrůstal až do 12 let, kdy maminka konečně sebrala odvahu a s otcem se po dlouhých sedmnácti letech trápení rozvedla. Jenže nepřišel žádný happy end.
Dala se dohromady s podobným násilnickým typem muže a celé to začalo nanovo! „Jsem zoufalá z toho, že jsem opět tam, kde jsem byla. Třeba je chyba ve mně, třeba to dělám špatně,“ zněla její poslední slova ve zmíněném dokumentu. Šest týdnů nato, 30. srpna 2003, spáchala sebevraždu... Prý se oběsila přímo v jejich domě, kde ji našel jeden ze synů. Zda to byl Martin, nebo jeho bratr, není známé. Trauma si ale do života odnesli oba. A otec? Ten se upil krátce poté.
Z traumat ho léčí prvorozený syn
Rány, které vinou rodičů utržil, Martin zamknul hluboko do sebe. Vše se změnilo narozením syna Artura (3). „Začal jsem cítit obrovskou zlobu k mým rodičům, kteří odešli předčasně a v podstatě oba z vlastní vůle. Do té doby jsem měl pocit, že jsem se vším srovnaný, a respektoval jsem jejich rozhodnutí. Po narození syna jsem ale poznal, co je rodičovská láska, a nechápal, jak to mohli udělat,“ řekl v rozhovoru pro Ireport.cz s tím, že vyznat se ze své bolesti prostřednictvím vlastních písniček mu moc pomohlo. Jak moc asi musel celé dlouhé roky vnitřně trpět? A jak tohle všechno asi ovlivňuje jeho manželství s Farnou? „Lidé, kteří nezpracovali svá traumata, často neumí zacházet s emocemi. Buď jsou velmi emotivní, nebo naopak chladní, odpojení od sebe sama. Velmi často mají problém někomu důvěřovat. Někdy kladou na sebe příliš velké nároky,“ popsala pro Pestrý svět psycholožka Petra Písecká.
Naštěstí je Ewa Chobotovou spřízněnou duší, jíž může bez obav otevřít celé srdce. „Pro dospělé, kteří prožili traumatické dětství, o kterém nemohli nikomu nic říct, bývá sdílení s partnerem ještě o něco důležitější,“ říká odbornice. Pro Ewu je Martinovo příšerné dětství do jisté míry »výhodou«. Podle psycholožky se totiž lidé s takovou zkušeností dělí na dvě skupiny. „Z rodiny si každý z nás nese určitou inspiraci, jak žít. Někdo následuje stejný model, jaký zažíval jako dítě, někdo se naopak výchovnému stylu rodičů snaží vyhnout a být jejich opakem,“ vysvětluje. Martin je zářným příkladem druhé skupiny. Ewě i dětem by snesl modré z nebe! S nimi našel konečně to, po čem celý život toužil – klidný domov a otevřenou náruč.
Fotogalerie |
