Kdysi patřila mezi nejkrásnější české filmové herečky a šla z role do role, poté se její kariéra dostala na poměrně šikmou plochu a začaly vleklé problémy s alkoholem, které skončily slavnou eskapádou, kdy Lenka Kořínková byla vyfocena jako pytel neštěstí válející se v příkopě.
Možná, že „spadnout do pangejtu“ byla ta nejlepší možná věc, která se jí stala, po tomto celorepublikovém extempore šla do sebe, dala se na zdravou stravu a obecně se si začala budovat image sice trochu trhlé, ale přesto hodné holky. Také se rozhodla odstřihnout se od své dřívější pěvecké kariéry, na jejím nově zdigitalizovaném albu Čtvero ročních období, které vydal Supraphon, nenajdeme její nejznámější píseň Láska je práce v manéži, nedala k jejímu šíření další souhlas.
„Vedlo mě k tomu, že mě stále propojovali s těmi starými věcmi, a mně to likviduje přítomnost,“ vylíčila Lenka Kořínková Rytmu života důvody, proč si její písničku již posluchač neposlechne.
„Já to už nechci. Píseň byla napsána jako inscenační, a pokud by byla vydána bez té inscenace, byla by vytržena z kontextu a působí pak ponurým a temným dojmem, to já nechci. Skladba se navíc vymyká mému žánru, takže to není něco, čím bych se chtěla prezentovat,“ vysvětlila.
Supraphon na fakt, že píseň na digitálním albu chybí, předem upozorňuje na svém webu.
Učím, jak jsem si to vymyslela
Lenka Kořínková ukončila svou kariéru v Čechách počátkem osmdesátých let, kdy emigrovala do Austrálie, a vrátila se až po sametové revoluci na jaře 1990. Naposledy se objevila v roli Sylvie ve snímku Jak básníci neztrácejí naději a o návratu do branže již neuvažuje, má nastaveny jiné priority. Vrhla se na zdravý životní styl, vydala mnoho kuchařek a za takzvaným showbyznysem udělala tlustou čáru.
„Naučila jsem se nehledat negativa, ale vzít si to, co je dobré. A byla bych ráda, kdyby to lidé pochopili. Nejsem člověk, který by byl nafoukaný a měl nos nahoru. Jen chci dělat takové věci, které mi přinášejí radost a jsou užitečné i pro lidi okolo. Učím již sedmnáct let angličtinu a v tom jsem se našla. Jsem ráda, když jsou spokojeni i moji žáci, je to pro mě radost,“ řekla Rytmu života Kořínková.
Návrat na pódium neplánuje. „Už ne, našla jsem radost v učení a plně mi to vyhovuje. Člověk by měl mít radost z toho, co dělá, co ho naplňuje. Jen pak je v životě šťastný,“ dodala.
Lenka Kořínková učí angličtinu metodou, kterou sama vymyslela.
„Nechci dlouze pitvat gramatické jevy, ale abych jazyk co nejvíce přiblížila svým žákům. A jsem ráda, že se to daří, protože nejde o to, učit se něco, čemu člověk nerozumí ani v češtině. Je rozdíl popisovat teoreticky, o čem je třeba předpřítomný čas, a vysvětlit to tak, aby to bylo prakticky pochopitelné. A to se mi snad daří, protože žáků je hodně. V Česku jsem na takový přístup nenarazila a jsem ráda, že mohu pomáhat,“ dodala s radostí v hlase.
Fotogalerie |
