Můžete díky jejím deníkům říct, jak moc v průběhu života měnila své názory a postoje?
Deníky Květy Fialové byly s postupujícím věkem stále stručnější. Jako mladá si zaznamenávala takové ty dívčí pocity, kdy popisovala třeba školní léta a první natáčení, ale čím byla starší, tím byly zápisky méně emotivní. Stačilo jí napsat: Vstávám v osm, vařím kulajdu, večer do divadla, s Jarkou Adamovou jedeme zpátky a spát jdu ve 23.30.
Jak to podle vás bylo s Květiným vztahem k mužům. Na jednu stranu tvrdila, že se rozvedla s prvním manželem, protože ji nutil k sexu, ale vzápětí se zamilovala do velkého svůdce, Gustava Opočenského.
Pan Opočenský byl, jak vím z jejího vyprávění, velmi charismatický člověk, kterému podlehla nejedna žena. To, že my hned za vztahem vidíme sex, neznamená, že to tak vnímala i ona. Byla jsem blbá samaritánka, chtěla jsem Opočenského ochránit od démonů, a přitom největší démon byl on sám, řekla mi jednou. Pravda je, že Gustav Opočenský rodinu Fialových okradl a Květa tenkrát vážně uvažovala o tom, že si vezme život.
O jejím druhém manželovi, režiséru Hášovi, se říkalo, že je svým založením homosexuál...
Kdysi jsem o něm něco podobného četl taky a paní Květa nad tím kroutila hlavou. Pavel Háša opravdu homosexuál nebyl, ostatně v knížce je jedna vtipná historka, ve které je popsáno, co Květa udělala, když se dozvěděla, že se zakoukal do jedné pohledné paní pokladní.
Prozrazuje kniha ještě nějaké další Květiny lásky? Třeba vztah se Svatoplukem Benešem?
O Svatopluku Benešovi říkala, že byl elegantní svůdník a že byl stále ke svádění připraven. Ale byl bych nerad, aby byla kniha vnímána jako snůška drbů ze zákulisí, to by si Květa nezasloužila. Kniha je upřímným portrétem jedné velké herečky.
Jaký měla vztah ke svému šéfovi v Divadle ABC Janu Werichovi?
Jana Wericha si paní Květa vážila, ale přiznala se, že nikdy nepatřila mezi jeho nejbližší jako například Jaroslava Adamová nebo Stella Zázvorková. Byla jsem plevel, netroufla jsem si se k němu přiblížit, svěřila se mi.
V Divadle ABC bylo tolik krásných žen, jak spolu vycházely?
Myslím, že se dámy velmi respektovaly. Věděly o svých mouchách, ale to my o svých kolezích víme také.
Které své filmové role považovala Květa Fialová za nejlepší nebo je měla nejraději?
Nejvíc si vážila dvou svých filmů, a to snímku Jarní vody režiséra Kršky a Den sedmý, osmá noc režiséra Schorma. Ale moc dobře věděla, že lidé si ji nejvíc pamatují z Limonádového Joea nebo v poslední době z Účastníků zájezdu.
A divadelní? Předpokládám, že ty, co hrála s vámi, ale které z těch, jež hrála jako mladá?
V mládí měla ráda třeba Ibsenovu Noru, ale poté, co objevila Maude, kterou jako první hrála Marie Rosůlková, zamilovala se do ní natolik, že si chtěla splnit sen a odehrát ji ve svých osmdesáti letech tak, jak to napsal autor. Jsem šťastný, že jsem jí mohl být jejím Haroldem.
Květa měla ohromnou fantazii a vypravěčský talent. Nepodezíráte ji z toho, že si občas vymýšlela?
Ne. To je naprosto vyloučeno. Možná některé věci s odstupem popisovala trochu jinak, ale to se stává nám všem, za to může naše paměť. Každopádně vylučuji, že by vědomě lhala.
Koho mohou naštvat její výroky v knize?
Nevím, nikdy jsem o tom tak nepřemýšlel. Kniha Poslední deník Květy Fialové je o paní Květě, nikoli o kolezích, byť na každé stránce nějaké zmiňuje.
Jak se na ní začal podepisovat alzheimer? Sledoval jste ty změny?
Ano, ty změny jsme pozorovali všichni a bohužel i na jevišti. V knize popisuji jeden zásadní okamžik, který vedl k tomu, že začal vznikat onen poslední deník…
Vy jste už jednu knihu o Květě vydal. Jak moc se tato odlišuje?
Moje první kniha byla dárek k jejím 85. narozeninám a šlo spíše o zábavné historky, které jsme spolu prožili. Poslední deník Květy Fialové je mnohem obsáhlejší, hlubší, zveřejňuji v ní všechno s vědomím její dcery Zuzany, včetně doposud neznámých fotek. Na spoustě míst vás bude mrazit a na dalších se budete nahlas smát. Myslím ale, že Květa Fialová bude v tu chvíli u vás na návštěvě.
Fotogalerie |