Byly jí tři roky, když ji maminka vzala s sebou na jeviště při představení ochotnického spolku. Dramatická scéna ji ale nebavila, a tak bezelstně řekla k jednomu z herců: „Strejdo, dělej se mnou něco, ať se lidi smějou.“
Už tehdy chtěla bavit publikum. Což o to, diváci se opravdu smáli, ale víckrát už na scénu nemohla. Dokud trochu nepobere rozum, aby ochotníkům nekazila hru. Maminka ji tedy prozatím zapsala do baletní školy. I tady se projevila její chuť bavit a být středem pozornosti. Při děkovačkách dělala pukrlata, uculovala se, mávala a nechtěla odejít.
„Maminka tvrdila, že jsem na rozdíl od většiny ostatních dětí neměla žádnou trému a za kulisami jsem prý byla k neudržení,“ vzpomínala. Vedle tancování se učila hrát na klavír, zkoušela i harmoniku.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
Měsíční
Roční
Dvouleté
Připojte se ještě dnes a získejte:
- Neomezený přístup k obsahu iDNES.cz, Lidovky.cz a Expres.cz
- Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
- Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce