Jak vzpomínáte na své herecké začátky?
Bylo to hrozně těžké, ale taková byla doba. Herectví jsem chtěl dělat od raného mládí, řekl bych skoro od dětství. Mělo pro mě takový snový nádech, bylo to jako zázrak. Stačilo mi vidět třeba jen ochotnické divadlo a byl jsem úplně okouzlený. Jsem z vesnice, a když jsem se dostal do Prahy na nějaké představení, tak to pro mě byl zážitek. Už jako osmiletý jsem seděl s tatínkem v lóži ve Státní opeře, tenkrát to bylo ještě Smetanovo divadlo a koukal jsem na to, jako na něco neskutečného. Tehdy to pro mě bylo nedosažitelné. Neuměl jsem si ani představit, že bych sám stál na těch prknech. Ale touha dostat se na to jeviště, ta ve mně byla odjakživa.
