Během roku žijete střídavě ve Frýdlantě a v Praze. Kde se víc cítíte jako doma? Jste městský člověk?
Rád říkám, že jsem se narodil pod horou Blaník, pracuji v Praze a doma jsem v Jizerských horách. Dům se zahradou ve Frýdlantě má kouzelnou atmosféru. V průběhu téměř dvouletého časoprázdna způsobeného všemi těmi lockdowny jsem byl prakticky pořád tam. Kamarádi ze sousedství mi půjčili stádo ovcí, aby spásalo přilehlou louku. Na ovcích je skvělé, že se o ně nemusíte moc starat, ovce se o sebe postarají samy. To jsem si pak připadal jako farmář. Mám tady na Frýdlantsku několik dobrých přátel, díky kterým se tu cítím doma.
Žít na úpatí hor je krásné, ale i tady vám je někdy smutno a zasteskne se vám po dynamice velkoměsta.
Já bych vlastně nejraději žil jako městský člověk trochu obráceně. Všední dny bych trávil na venkově a o víkendu bych si zajel do Prahy, podívat se, nasát velkoměstskou atmosféru.
Líbí se vám současná Praha?
