Je to téměř 30 let, co Ivan Trojan (56) požádal svou vyvolenou o ruku. Na Kláře (48), tehdy ještě Pollertové, kromě jiného miloval i její veselou povahu, jenže uteklo pár let a vše se změnilo.
Když spolu v roce 1991 začali randit, Ivan Trojan zářil štěstím. Pro okatou krásku by obětoval cokoli! A tak, protože Klářini rodiče byli ze staré školy a chtěli mít i dvacetiletou dceru stále pod dohledem, vzdal se své mládenecké svobody a brunetku ani ne po roce chození požádal o ruku. Veselka byla tajná a rodiče o ní byli zpraveni až posléze. Radostí z toho asi do stropu neskákali, vztahy se ale rychle urovnaly. Zdálo se, že mladému páru jsou sudičky nakloněny. Nejenže oba měli skvěle nastartovanou hereckou kariéru, ale pro Kláru byla rodina stejně svatá jako pro Ivana. Když tedy v roce 1999 přišel na svět František (21) a záhy Josef (19), patřila herečka mezi nejspokojenější mámy na světě.
Období čiré radosti však netrvalo dlouho.
Ohodnoťte článek
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do
12:26
pátek 23. října 2020. Anketa je uzavřena.
Když bylo Pepíčkovi pár měsíců, jako by se jí náhle všechno veselí vytratilo ze života. Cítila se zničená, unavená, nešťastná. „Zničehonic se dostavovaly nekontrolovatelné záchvaty pláče, a to kdekoli, doma o samotě i na veřejnosti mezi lidmi,“ popisuje Klára Trojanová.
„Vyvrcholilo to v létě, kdy jsem byla na návštěvě u rodičů. Hodně jsem křičela na své dva malé syny, kterým bylo deset měsíců a dva roky. Pak jsem jen tak vracela časopis sestře a rozplakala se. Sestra, protože si předtím prošla něčím podobným, vzala telefon a objednala mě u svého psychiatra,“ vzpomíná herečka.
Stačila jedna návštěva a diagnóza byla jasná: endogenní deprese. Vážná duševní choroba, která může v nejhorším případě končit sebevraždou a jejíž léčba je běh na dlouhou trať.
Nejen pro Kláru, ale hlavně pro Ivana to byla obrovská rána.
Musel jsem se na to připravit
„Její lékař mě varoval, že to může trvat několik let, ale taky třeba celý život. ‚Uvědomte si, že vaše žena na tom bude vždycky o dost hůř než vy,‘řekl mi. Připravoval jsem se na fakt, že budu žít s člověkem, který se neraduje, který ztratil smysl života, který si sebe neváží,“ líčí divadelník těžké okamžiky.
V tu chvíli se však zároveň zařekl, že svou partnerku nikdy neopustí, ať už se bude dít cokoli. Že jí obětuje všechen čas, který bude potřebovat, všechno pohodlí, které by mohl mít vedle zdravé ženy, všechnu radost, kterou s ní nemůže zažít. A také potřebu intimních prožitků.
„Člověk pod antidepresivy totálně ztrácí chuť k sexu,“ přiznala bez skrupulí Klára, jak to u nich léta vypadalo. Všechno tohle dokázal Trojan ustát. Nabral si kupu práce, aby rodinu, která se později rozrostla ještě o Antonína (10) a Václava (8), uživil. A mnohokrát, když měl padla v divadle či na natáčení, další směna ho čekala doma, neboť jeho žena nebyla kvůli paralyzující depresi někdy schopná vstát z postele.
Ani v takových chvílích však rozhodnutí zůstat s nemocnou chotí nelitoval. „Svou ženu bych nikdy neopustil. Ani jednou mě nenapadlo, že bych se rozvedl. Není nic, co by mě k tomu donutilo,“ tvrdí.
Dnes už je na tom Klára mnohem lépe, také starší hoši již vylétli z hnízda a ti mladší už si s lecčím dokážou poradit sami. Manželský pár tedy nejspíš hledí do budoucna s nadějí. Zároveň však dobře vědí, že deprese je nemoc zrádná. A drápy může vystrčit v okamžiku, kdy to budou čekat nejméně.
