Silně věřící John Allen Chau se na Severní Sentinel vydal jako misionář s cílem šířit křesťanskou víru, svému příteli prý už v minulosti řekl, že ho na civilizací netknutý ostrov prostě něco volá. Když ale vystoupil z rybářského člunu, během pár sekund ho zasypala smršť desítek šípů a následně mu byla nasazena oprátka, za niž byl vláčen po pláži.
Vyšetřování nebývale brutální vraždy už se ujala indická policie, jenže Chauovy „vrahy“ vůbec stíhat nebude. Místo toho v želízkách skončili rybáři, kteří mladého Američana na ostrov odvezli, navíc samotná oběť to teď od veřejnosti schytává za svoji hloupost. Že se celá záležitost zdá na první pohled na hlavu?
Jenže postavení Sentinelců, jak se obyvatelům ostrova v Bengálském zálivu říká, je trochu netradiční. Jsou totiž posledním kmenem, který zůstává zcela nepoznamenám okolním světem. Neuvěřitelných šedesát tisíc let odráželi snahy o navázání kontaktu a svůj boj vyhráli.
Indická vláda se totiž před lety rozhodla, že vstup na Severní Sentinel zakáže zákonem. Tudíž ten, kdo se na něj vydá, nebude po napadení kmenem zuřivých domorodců obětí, ale zločincem.
Důvod je prostý, Sentinelci bezhlavě zabíjí každého, kdo se na jejich území pokusí vniknout, i když má dobré úmysly. A mnohem jednodušší, než se dokola marně snažit s nimi na něčem dohodnout, tak prostě pro indické představitele bylo nechat je žít vlastním životem.
Sentinelci nemilosrdně útočí na každého, kdo se k jejich ostrovu přiblíží.
A styl jejich života je na dnešní dobu opravdu těžko uvěřitelný. Na Sentinelu se čas zastavil někdy v pravěku – jeho obyvatelé podle všeho neznají zemědělství, a tak se živí rybolovem a sběrem plodů. Nikdo nezná ani jejich primitivní jazyk.
Jisté není ani to, kolik Sentinelců na ostrově žije. Odhady hovoří od pár desítek jedinců až přibližně k pěti stovkám. Zmapovat život těchto lidí, kteří dorůstají výšky pouhých 150 centimetrů, v podstatě nejde, kromě pár metrů širokých pláží totiž ostrov pokrývá už jen hustá džungle.
Protože žijí po desítky staletí v naprosté izolaci na ostrově velkém jako běžné město, nejsou také podle vědců absolutně imunní vůči běžným nemocem. Zabít je prý může i obyčejná rýma.
Severní Sentinel je pokryt hustou džunglí a ze satelitních záběrů tak není poznat nic. Vidět je jen vrak lodi Primrose, která zde ztroskotala v roce 1981 a pro její posádku musel přiletět vrtulník.
Jak moc si nezávislost na okolním světe Sentinelci střeží, dokazují už zmíněné neúspěšné pokusy navázat s nimi kontakt. Známá je například expedice z roku 1974, kdy se na ostrov vydal filmový štáb slavného kanálu National Geographic s cílem natočit o nich dokument.
Přestože s sebou dokumentaristé přivezli haldy dárků, které by Sentinelcům mimořádně usnadnily život, nakonec byli nuceni vzít nohy na ramena. Samotný režisér skončil s šípem v noze.
Jakmile se nad ostrovem objeví vrtulník, Sentinelci na něj hned začnou útočit.
A jak bylo také řečeno, pokusy navázat s nimi kontakt vzdala už i samotná indická vláda. Ta se alespoň v roce 2004, když Indii zasáhlo ničivé tsunami, rozhodla Sentinelcům vyrazit na pomoc. I to skončilo fiaskem. Domorodci začali na vrtulník, který jim seslal zásoby jídla, ostřelovat zapálenými šípy.
63
13
11
10
8
8
