Zrádci nejsou jen televizní hra. Po finále se řeší něco, co zní nepříjemně, ale o to víc to sedí do reality posledních měsíců: jak snadné je zmanipulovat člověka tak, že ani nepozná, že je vedený. A seriál reakcí po vítězství policistky Věry Kirchnerové navíc otevřel ještě citlivější rovinu. Tedy to, jak se podobné mechanismy používají i v případech, které končí tragicky, hlavně když jde o děti.

Kirchnerová, která v soutěži vystupovala jako Mia, se ve své práci zaměřuje na zvlášť závažnou trestnou činnost páchanou na dětech. Po výhře naznačila, že to, co diváci viděli jako „taktiku ve hře“, je v reálném světě často mnohem temnější. Z jejího pohledu je nejděsivější právě to, jak snadno se dá získat důvěra, jak rychle lidé začnou věřit prvnímu dojmu a jak často si rodiče říkají, že „tohle by se u nás stát nemohlo“.

Predátor nevypadá jako strašák z filmu Často je to někdo, komu věříte

Odborníci upozorňují, že veřejnost má často zjednodušenou představu pachatele. Jenže realita bývá úplně jiná. Julie Gábrišová z psychologických služeb Policie ČR popisuje, že predátor může působit klidně, slušně a bezpečně. A velmi často nejde o cizího člověka „z ulice“, ale o někoho z okruhu rodiny nebo prostředí, kde se děti běžně pohybují. Může to být příbuzný, známý, trenér, vychovatel, učitel, autorita. Právě proto je to tak zrádné.

Grooming funguje pomalu Nejdřív vztah, pak tlak a izolace

V textu se zmiňuje i grooming, tedy postupná manipulace, při které si pachatel buduje vztah a důvěru, sbírá informace a vytváří situaci, kdy dítě i okolí přestane vnímat riziko. Důležité je, že nejde jen o „práci s dítětem“. Často si pachatel zajišťuje i rodiče a širší okolí, aby vypadal důvěryhodně a byl co nejméně podezřelý. A když pak přijde problém, okolí má tendenci nevidět varovné signály, protože „on je přece tak hodný“.

Právě tenhle moment je podle odborníků zlomový. Většina průšvihů se neděje proto, že by rodiče byli lhostejní. Často se to děje proto, že věří někomu, komu věřit neměli, a dlouho si to odmítají připustit.

Signály, které rodiče často přehlédnou

Odborníci zároveň připomínají, že varování se někdy projeví i na dítěti. Ne vždy jasně, ale často změnou chování nebo nálady. Zpozornět je podle nich na místě třeba při náhlých úzkostech, depresích, výbuších, zhoršení spánku, nočních můrách, návratu pomočování, uzavírání se do sebe, odmítání školy nebo kroužků, případně při nevysvětlitelných poraněních.

A co s tím prakticky? Tlak je hlavně na prevenci a na rutinu doma. Mluvit s dětmi tak, aby věděly, že se můžou svěřit. Nepodceňovat online prostředí. Ověřovat lidi, kterým dítě svěřujeme, i když působí „v pohodě“. A nenechat se ukolébat tím, že riziko se týká jen „někoho jiného“. Text zmiňuje i kontext čísel a to, že systém řeší tisíce případů týraných, zneužívaných nebo zanedbávaných dětí ročně, přičemž část obětí nikdy nic neřekne. Zaznívá také plán, že od 1. ledna 2027 má začít platit povinnost takzvaného dětského certifikátu pro lidi pracující s dětmi, aby se ztížil přístup odsouzeným pachatelům k podobným pozicím.

Fotogalerie 10 fotografií