Ženy a hysterie, to je téma, o kterém bylo naspaná už hodně děl – a některá byla i celosvětově úspěšná. Už Freud přece tvrdil, že hysterie je doménou žen. Dámy, jste v tom nevinně! Nové poznatky dokládají, jak moc se mýlil. Nic jako hysterie totiž neexistuje. Tento pojem přesto po staletí přetrvává v našich slovnících a používá se jako pejorativní označení pro někoho, kdo je rád středem pozornosti, jeho emoční projevy jsou přehnané a rychle se mu mění nálady.

Nejedná se však o nemoc ani diagnózu a z moderní odborné literatury už tento pojem vymizel úplně. Přesto se ve společnosti stále hojně používá, a to ne právě v dobrém slova smyslu. „Často jsem od kamarádů slyšel, že mám doma hysterku. Moje žena je totiž schopna odejít z místnosti s hlasitým pláčem, protože někdo na její adresu utrousí nemístnou poznámku,“ popsal nám padesátiletý Ladislav, který se naučil s náladami své ženy pracovat a poznámky okolí si nepřipouští.

Odborníci se shodují, že to, co bylo dříve považováno za hysterii, je ve skutečnosti seskupení příznaků zcela jiných psychických obtíží. Patří mezi ně úzkostné stavy, nevolnosti, tiky, nervozita nebo podrážděnost. S tím vším už si dnes lékaři dokážou poradit poměrně snadno pomocí terapie, antidepresiv nebo může pomoct meditace.

Metody, které neměly výsledky

Kdyby se ale takový člověk narodil v 19. století, léčba by byla mnohdy razantnější – a také neúčinná. Hysterie byla považována za ryze ženskou chorobu, která měla mít souvislost s pohybem dělohy (odtud i název, protože řecký výraz pro dělohu je hystera).

I proto se mezi léčebnými pokusy objevovala například svatba, sexuální styk nebo stimulace pohlavních orgánů. „Když byla děloha blíže k hlavě, tak se na místo pohlavních orgánů daly nějaké parfemované věci, případně vykuřovadla a k ústům a k nosu naopak nějaké nepříjemné elementy. Ty způsobily, že se děloha zalekla, alespoň podle dobových představ, a vrátila se na místo, kde měla být,“ popsal pro Český rozhlas historik Vladan Hanulík z Univerzity Pardubice. Výjimkou nebyly ani elektrošoky.

Přehrávání je pro ně denní chleba

Dnešní psychologové už hysterii neřeší, zabývají se ale tzv. histrionskou poruchou osobnosti (HPD), která má podobné symptomy. „HPD je diagnostikována častěji u žen, ale připouští možnost genderového předsudku. Bylo prokázáno, že u mužů mohou být symptomy přehlíženy nebo mylně diagnostikovány jinak,“ vysvětlila pro web Prozeny.cz Jana Hostovská, psychoterapeutka a členka České asociace pro psychoterapii.

Název této poruchy je odvozen od slova »histrion«, což znamená »dramatické«. Už to naznačuje, že pro tyto lidi je typické teatrální chování. Jejich sebeúcta je závislá na přijetí druhých.

Na problému lze pracovat

Často se chovají nevhodně, aby získali pozornost. Lidé s histrionskou poruchou osobnosti si často neuvědomují, že jejich chování a způsob myšlení můžou být problematické. Soužití s nimi není jednoduché. Trpí ale i oni sami. Mají totiž neustálou potřebu se zavděčit, vetřít se někomu do pozornosti, následkem čehož mívají úzkosti, pokud jsou odmítnuti.

Tato porucha osobnosti nelze léčit. Lze aplikovat psychoterapii, při níž se pacient za pomoci odborníka zaměřuje na regulaci emocí a toleranci stresu. Medikace se používá k léčbě přidružených symptomů, nikoli poruchy samotné.

Fotogalerie 6 fotografií