V pozadí kauzy se totiž objevuje spletitá síť osobních vazeb i rodinných sporů. Jak je však možné, že kulturní „morální autority“ samy skončily u soudu kvůli autorským právům? Vždyť Zdeněk Svěrák je jako obránce slušnosti a „morální maják“. Teď to však vypadá, že jeho světlo skomírá a hradby Svěrákovy autority získávají vážné trhliny.
Asi nikdo nečekal, že kolem jeho nejslavnějšího divadelního projektu vznikne jeden z nejbizarnějších sporů české kulturní scény. Nejvyšší soud teď definitivně rozhodl, že Žižkovské divadlo Járy Cimrmana odpovídalo za uvádění her Ladislava Smoljaka bez řádně doložené licence od jeho mladšího syna, Filipa Smoljaka, jednoho z dědiců autorských práv, a musí mu tedy zaplatit 130 tisíc a úroky z prodlení za bezdůvodné obohacení.
Tím definitivně padl jejich argument, že divadlo pouze „pronajímalo sál“ a vše právně zajišťovala externí produkce. Soud řekl jasně, že pokud instituce organizuje představení, propaguje ho a prodává vstupenky, je provozovatelem díla. A musí mít tedy vyřešená autorská práva.
Kdo za to vlastně může?
Celá cimrmanovská mašinerie přitom dlouhá léta fungovala na modelu veřejného divadla a soukromé agentury. Žižkovské divadlo Járy Cimrmana je příspěvková organizace Prahy 3, jenže vedle něj dlouhodobě funguje soukromá Divadelní agentura Echo, spol. s r. o., historicky propojená s rodinou Kotkových.
Agenturu dodnes vede Vojtěch Kotek s maminkou Alenou a pro divadlo funguje jako manažer zajišťující i kompletní servis. U soudu se tedy projednávala také role tohoto „produkčního mezičlánku“. Deset let soudy řešily otázku, kdo vlastně za uvádění her právně odpovídá.
Divadlo tvrdilo, že licenci řešit nemusí, agentura Echo zase vystupovala jen jako produkční servis. Nejvyšší soud ale nyní řekl, že odpovědnost nelze přehazovat mezi veřejnou institucí a soukromou firmou podle potřeby. „Uživatelem díla ve smyslu autorského zákona je osoba, která vlastním jménem a na vlastní odpovědnost organizačně zajistí veřejné zpřístupnění živého provedení díla,“ stojí v rozsudku.
Rodinná tahanice o práva
Celý spor je přitom i dost osobní. Jedno z dětí Ladislava Smoljaka, syn Filip, dlouhodobě tvrdí, že byl po otcově smrti systematicky vytlačován z kontroly nad autorskými právy a majetkem svého otce.
Na sociálních sítích popisuje mnohaletou válku se sourozenci, právníky i kulturním prostředím kolem Divadla Járy Cimrmana a ostrými střílí i do samotného Zdeňka Svěráka. „Žijeme v České svěrákovské republice a to, co je v zájmu Zdeňka Svěráka (nebo jeho syna), musí být prosazeno i proti právu, proti vůli kohokoliv,“ rozčiloval se.
Velká vlna reakcí
Status se neobešel ani bez zpochybňování fungování veřejnoprávních médií. „Co na to Svěrákova (dříve Česká) televize a co na to Svěrákův (dříve Český) rozhlas? Mlčí. Jejich jednostranné postoje i reportáže by si zasloužily pranýř a zbavit zpravodajské licence. Nepamatuji si tolik zamlčování pravdy v ČT a ČRo od roku 1989 jako posledních deset let,“ pokračoval Filip.
Rozsudek Nejvyššího soudu však potvrzuje, že Filip Smoljak neměl ve sporu úplně paranoidní představy. Deset let totiž skutečně probíhalo uvádění her bez náležitého vypořádání licence. Přitom se jedná o projekt, který patří k nejuznávanějším značkám české kultury.
Moralista dostal přes prsty
A co na to Zdeněk Svěrák? Ten údajně spor vůbec nechápe. „Měli jsme soubor, který hrál naše hry. Tam nebyly žádné žádosti, prostě byla nová hra, tak se nastudovala…,“ uvedl v roce 2021 během jednoho ze soudních líčení. „Podstaty těchto sporů tkví v osobnosti žalobce Filipa Smoljaka,“ uvedl na účet syna svého dlouholetého kolegy a kamaráda.
Sám Svěrák, který je s divadlem spojen už od počátků projektu, přitom v minulosti opakovaně veřejně vystupoval v politických kampaních, komentoval stav společnosti a často moralizoval o slušnosti, právu a hodnotách.
Peněz už vysoudili dost
Současně sám neváhal tvrdě postupovat proti firmě Bauhaus kvůli porušování autorských práv jeho vlastních děl. Konkrétně se jednalo o užití části textu písně Dej cihlu k cihle (Dělání) z pohádky Princové jsou na draka bez jeho svolení. Na mezinárodní síti hobbymarketů nakonec vysoudil omluvu a 200 tisíc korun.
Podobně žaloval spolu s Jaroslavem Uhlířem již neexistující divadlo Star za zneužití písní z filmu Ať žijí duchové bez povolení. Pánové vysoudili 160 tisíc korun. Dnes to však vypadá, že i tady padla kosa na kámen.
Jsou nedotknutelní?
Pod facebookovým příspěvkem Filipa Smoljaka se reakce veřejnosti různí, mnozí mu však dávají za pravdu. „To, že je divadlo J. Cimrmana řízeno nestandardně, jako Nepražák sleduji už dlouho, ale nikde jsem o tom neviděl ani zmínku. Říkal jsem si, že asi špatně vyhodnocuji. A ono se mi to nezdálo! Kotkovy a Svěráka považuji za mafiány s tvářemi neviňátek. Je fajn vidět, že právo u nás ještě někdy zafunguje,“ napsal v komentářích například jistý Martin Onderka.
Celá kauza však není jen o autorském právu, ale i o tom, zda pro slavná jména platí stejná pravidla jako pro všechny ostatní. „Prostě když něco ukradnu, tak jsem to prostě ukradl, i kdybych měl sto kamarádů na Ministerstvu kultury. Svěrák Nesvěrák,“ okomentoval celou věc Filip Smoljak na svém facebooku.
Fotogalerie |
21
8
10
12
12
