Potkáváme se v obří pražské vietnamské tržnici Sapa na uvedení reality show Asia Express. Proč právě tady?
Hlavně kvůli narozeninám Primy plus. S Primou spolupracuju, tak jsem přišel popřát. A upřímně, v Sapě jsem dneska poprvé. Je to takový malý výlet do jiného světa.
Byl jste někdy v Asii?
Ne, přiznám se, že mě Východ moc neláká. Já jsem takový český knedlík. Mně je nejlíp doma u vlastního krbu, nejsem žádný velký cestovatel. Ale jsem požitkář, to jo. Rád ochutnávám cizí kuchyně, exotické chutě, jen si je radši dávám tady u nás v Česku.
Kde jste byl nejdál?
Brno. To berte jako vtip. (smích) Já jsem v Brně čtyři roky studoval, takže ho miluju. Moc jsem toho nenacestoval. Byl jsem na východním Slovensku v Šíravě, což pro mě byla velká exotika. Moje oblíbené destinace na dovolenou jsou Chorvatsko, jižní Francie, Itálie, což jsou evropské země. Mám rád evropské myšlení a kulturu, proto se na východ nehrnu.
Nově nastupujete do seriálu Kamarádi, koho hrajete?
Říká se tomu lokační, je to taková holka pro všechno, která všechno zařizuje. Postava se jmenuje Marek Rychtář. Byla to velká zábava a hrozně mě to bavilo. Divákům doporučuju, aby se na seriál podívali.
Je vám tento typ člověka blízký, jste i vy v životě ten, kdo zařizuje a organizuje?
Přiznám se, že vůbec! A nesmírně obdivuju tyhle typy lidí. Já potřebuji spíše vodit za ručičku…
Přišla nabídka z čistého nebe, nebo jste Kamarády sledoval už dřív?
Přiznám se, že jsem Kamarády předtím nesledoval. Já vlastně obecně na televizi moc nekoukám. Když jsem doma, trávím většinu času venku u koní a večer mi už na televizi moc sil nezbývá. Když jsem v divadle, tak hraju. Ale když mi přišla nabídka, pár dílů jsem viděl a četl jsem si o jednotlivých linkách, abych věděl, co s kým kdo má a kdo by s kým co chtěl mít, zkrátka abych ten rozjetý vlak trochu přibrzdil.
Právě vaše postava přivede filmový štáb do Strání. Jaký to byl pocit, být tím, kdo celou novou dějovou linku rozjede?
Zvláštní pochopitelně. Člověk najednou vejde někam, kde už se lidé notnou dobu znají a pracují spolu, mají díky tomu osvojený i svůj styl komunikace, takový interní jazyk. Ale cítil jsem se „být přijat“, takže to bylo velmi milé.
Řekl jste o sobě, že jste introvert.
To je pravda. Dneska jsem tady trochu nesvůj. Ale říkal jsem si, že tu určitě potkám pár známých tváří. Během natáčení jsem poznal nové lidi nebo jsem se víc sblížil s těmi, které jsem znal jen okrajově. Akcím se nebráním, jen mám radši takové, kde se dá trochu zmizet v davu, což se mi tady dneska docela daří. Jinak jsem spíš typ na klid a ticho.
Nejstarším členem týmu v Kamarádech je Martin Dejdar, kterému je šedesát let. On sám o sobě říkal, že je tam nejstarší.
To je v nejlepších letech. Já ho jako nejstaršího nevnímám. Šedesátka není žádný věk. Martin je velice vitální a je to neskutečný bourák, jak ukázal v Šakalích letech, která miluju, ale také srdcař ze Zdivočelé země. Pro mě byla velká čest si s ním zahrát v Kamarádech a bavit se s ním na place, trávit s ním čas, protože je to jedna z nastupujících legend. Marek se snaží stát pravou rukou producenta, a nakonec se mu to povede.
Jak se vyvíjel váš herecký vztah s Martinem Dejdarem?
S Martinem je skvělá spolupráce ve všech ohledech. On je ostřílený matador a já mám vždycky nesmírnou radost, když můžu pracovat po boku někoho takového. Já jsem totiž věčný student a Martin Dejdar mi byl skvělým mentorem.
Jak vás přijala stálá parta Kamarádů? Měl jste pocit, že zapadáte, nebo to chvíli trvalo?
Já se cítil skvěle! Tak si myslím, že mě snad přijali s radostí, a ne jako nutné zlo, ale to je otázka spíše na ně. Jak jsem řekl před chvílí, každá parta, ať už v divadle, nebo u filmu, má specifický styl komunikace a já bývám zpočátku vždy mírně stydlivý, ale těšil jsem se na každý další den.
Na statku také chováte koně, že?
Teď jich máme kolem šedesáti. Máme pár zaměstnanců, kteří nám pomáhají, ale pořád je to rodinný byznys. Brácha i já normálně chodíme do práce, ale veškerý volný čas trávíme u koní. Když nehraju a netočím, sedím v sedle. Mám svoje svěřence, jezdím s nimi na závody a snažím se tomu věnovat, jak jen to jde.
Je celá rodina zapojená do chodu statku?
Jo, jsme v tom všichni. Celá rodina Krausových žije vlastně na statku. Brácha tam bydlí natrvalo, já tam jsem s manželkou a teď doděláváme další bydlení. Chováme a trénujeme koně, to je náš svět. Táta je soukromý zemědělec, stará se o pozemky kolem. Máma, i když pracuje jako vychovatelka v diagnostickém ústavu, tráví většinu volného času taky u koní. My s bráchou Martinem, který je taky herec, jsme na statku pokaždé, když nám to diáře dovolí.
Jak rodiče reagovali na to, že se oba synové rozhodli pro herectví?
Když brácha přišel s tím, že se bude hlásit na herectví, táta mu řekl, ať si radši vsadí sportku. Tvrdil, že to je samá tlačenka a protekce a že my, kdo nejsme z hereckého rodu, nemáme šanci. No… a ono to vyšlo. A když jsem pak s tím nápadem přišel já, tak už jen mávl rukou a řekl: „Kluku, dělej si, co chceš.“
O svojí manželce Šárce Krausové jste řekl, že je to jediná normální herečka. Byla to nadsázka?
Ne, já to myslím doslovně a smrtelně vážně. Některé jiné jsou hysterky. Jsem šťastně ženatý a miluju svou ženu. Jsem rád, že jsme se našli, protože je to jediná normální herečka v České republice, což hrdě podepíšu. Pár hereček jsem ve svém životě potkal, tak vím, o čem mluvím.
Vaše manželka naproti tomu řekla, že chodila jenom s herci.
Je pravda, že jsem v docela dobré společnosti. (smích)
Manželku jste potkal v divadle. Je pravda, že si vás zpočátku moc nevšímala?
Je to tak. Na Vinohradech tehdy vznikla taková parta mladých, říkalo se nám benjamínci. Najednou tam byla vlna čerstvých absolventů, bylo nás asi pět nebo šest, a Šárka byla mezi nimi. Jezdili jsme spolu na výlety, chodili na různé akce, prostě mladá divadelní banda. Pak přišel covid a všechno se na chvíli zastavilo. Mně se Šárka líbila už tak rok předtím, říkal jsem si, že Vaculíková je fakt hezká holka. A navíc já byl sám, ona také.
Bylo potřeba Šárku nějak přemlouvat k životu na statku?
Vůbec ne. Ke koním měla blízko už dřív. Ona jako malá jezdila u Vaška Vydry na Slapech. Pak to šlo stranou, protože začala hrát a točit, takže nebyl čas. Ale jakmile přijela k nám na statek, který má takovou zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru, okamžitě ji to chytlo. Líbí se jí tam. Nám oběma se tam líbí.
Nedávno se vám narodil syn Oliver.
Jsme rodiče pár týdnů. Narodil se nám syn a Oliver je schválně, aby měl stejné iniciály O. K. jako táta. Šárka je naprosto úžasná máma, momentálně největší hrdinka v mém životě. Fakt klobouk dolů. Oliver krásně spí. Vždycky se pořádně napucne a pak si jen tak ducne. Myslím, že náš rekord jsou asi tři a půl hodiny spánku v kuse. A protože je z herecké a koňácké rodiny, tak mu před spaním čtu Cyrana z Bergeracu a přes den ho vozím v kočáře po stáji. (smích)
Jaké máte zkušenosti s porodnicí v Příbrami?
Upřímně je to nejlepší porodnice na světě. Byl jsem u porodu. Starali se o nás fantasticky a můžu ji všem jen doporučit.
Fotogalerie |
5
4
34
31
10
42
