Spousta lidí ráda cestuje. A Marika Gombitová není výjimkou. Letošní volno ale strávila tak, jak by si možná ještě před nějakým časem nepředstavila. S jakou se vrátila ze své dobrodružné cesty po Itálii, prozradila Rytmu života v exkluzivním rozhovoru.

Mariko, právě jste se vrátila z dovolené. Jaká byla?

Nádherná. Přiznám se, že před odjezdem jsem měla i obavy, zda všechno zvládnu. Cestování na vozíku vyžaduje více příprav a člověk nikdy neví, co ho na cestě čeká. Mí přátelé ale promysleli, jak mi dopřát co nejvíce zážitků a ukázat mi místa, kam bych se nikdy nedostala. Připravili mi doslova dobrodružnou cestu! Pronajali bezbariérový karavan, což nebylo vůbec jednoduché, a jen díky dobrovolnému spolku Vozík na cestách v Česku se jim to podařilo, za což všem velmi pěkně děkuji.

Překvapila vás cesta a destinace, kam s vámi přátelé vyrazili?

Miluji Itálii, takže cíl naší cesty byl jasný. Abychom cestu zvládli co nejlépe a nebyla pro nás všechny tak únavná, naplánovali jsme si zastávky cestou tam i nazpátek. Dnes po návratu mohu říct, že právě díky tomu byla naše dovolená ještě hezčí.

Jaká byla vaše první zastávka po cestě?

Bled ve Slovinsku, krásné místo, velmi ráda se tam ještě někdy v budoucnu vrátím. Je to místo, kde člověk automaticky zpomalí. Ten pohled na tyrkysovou barvu Sávy, tekoucí nedaleko toho nádherného jezera, horští velikáni Julských Alp, sklánějící se do údolí, a všude klid a pohoda. Bylo to nesmírně osvěžující.

Kde jste měli ubytování?

Bydleli jsme v kempu a velice se mi líbila atmosféra mezi karavanisty. Večer lidé seděli před svými pojízdnými příbytky, bavili se o nejrůznějších věcech, opodál si hrály děti, někdo griloval… Působilo to na mě všechno velmi harmonicky a příjemně. Když už jsme byli v Bledu, nemohli jsme vynechat ani jejich místní specialitu, kremeše (zákusek z listového těsta – pozn. redakce). Ty opravdu nezklamaly!

Nějak si vás na prahu sedmdesátky neumím představit v kempu, čekal bych spíš bezbariérový hotel…

A vidíte, právě život v kempech pro mě byl jedním z největších zážitků z celé dovolené. Každý z karavanů ukrýval svůj vlastní příběh… Líbilo se mi při procházkách pozorovat tuto komunitu, kde si lidé přirozeně pomáhají, zdraví se, aniž by se doopravdy znali, a funguje mezi nimi jakési neviditelné spojení pomocí zážitku, který může nabídnout pouze cestování s karavanem. Měla jsem pocit svobody, sounáležitosti a cítila jsem, že jsem se na chvíli stala součástí světa, který jsem dosud znala pouze z vyprávění.

Pak už jste zamířili do Itálie? Vím, že ji máte ráda…

To je pravda, do Itálie se vždy vracím velmi ráda. Čekala tam na nás vilka uprostřed vinic v italském regionu Marche, jen několik minut od pobřeží Jaderského moře. Byla obklopená zelení a poskytla nám úplné soukromí. Byla ideálním místem i pro oddych mých pejsků.

Vy jste tuto cestu absolvovala i se svými čtyřnohými miláčky?

Samozřejmě! Bez nich by to ani nebyla pravá dovolená. U vilky měli k dispozici velkou zahradu, v kempech byli zvědaví na každé nové místo. Dělali nám společnost v průběhu celé cesty a často nás i pořádně rozesmáli. Byli velmi osvěžujícím elementem naší výpravy a myslím, že i jim se cestování v bezbariérovém karavanu líbilo. Víte, v tom obytném voze se nám otevřel úplně nový svět. Ráda bych ho ještě někdy v budoucnu využila, protože díky němu můžeme cestovat svobodněji, zastavit tam, kde je nám dobře, a přizpůsobit si cestu vlastním potřebám. Pro mě je obrovsky důležité, že nemusím řešit každou překážku a můžu si dovolenou opravdu užít.

Na Gombitovou přišly vdovy po Žbirkovi i první lásce Patejdlovi. Tiskla se k ní šéfka komunistů

Kateřina Konečná

Vybavíte si, které chvíle na vás nejvíce zapůsobily?

Nejkrásnější byly večery. Šli jsme na promenádu, procházeli se poblíž moře a dali si dobrou večeři, zmrzlinu anebo espresso. Víte, byly to úplně obyčejné chvíle, ale přesně ty bývají ty nejkrásnější.

Co se vám na Itálii nejvíce líbí?

Fascinuje mě italská mentalita a temperament. Umějí se zastavit, radovat se z obyčejných věcí a mají v sobě neuvěřitelnou srdečnost. Ale úplně nejvíc obdivuji jejich vztah k rodině. Rodina je pro ně skutečnou hodnotou. Tráví spolu čas, společně obědvají, večeří, povídají si a drží při sobě napříč generacemi. Je krásné sledovat, s jakou úctou se k sobě chovají prarodiče, rodiče i děti. Myslím, že právě v tom je jejich největší bohatství. To se mi na Italech líbí snad ze všeho nejvíc a vždycky si z jejich přístupu odvážím domů inspiraci i připomínku toho, co je v životě opravdu důležité.

Severní Itálie je vyhlášená kulinářskými specialitami, ochutnala jste něco ze zdejší kuchyně?

Ochutnali jsme spoustu místních specialit, ale asi největší zážitek pro mě byla grilovaná chobotnice.

Cestovala jste vůbec poprvé bezbariérovým karavanem, jak jste se v něm cítila?

Přiznám se, že jsem zprvu vůbec nečekala, že mě takový způsob cestování osloví, ale byla jsem velmi mile překvapená. Nakonec se mi cestovalo velice dobře, protože karavan poskytuje určitou svobodu. Člověk může být každý den na jiném místě a zároveň má stále svůj prostor. Navíc, musím se k tomu opět vrátit, když večer zaparkujete v kempu, stanete se součástí malé komunity. I to je důležité. Velmi se mi líbilo pozorovat lidi okolo nás, každý přijel do kempu z jiného koutu světa, ale všichni se k sobě chovali přirozeně, slušně a s úsměvem.

Závěr vaší cesty patřil Molvenu. Co tam?

Tam na nás čekal krásný závěr celé cesty. Od mořského pobřeží jsme se náhle ocitli u jezera pod Dolomity a je neskutečné, kolik podob na sebe může krajina vzít na tak krátkém úseku. Jsem vážně moc ráda, že jsme v průběhu jedné dovolené zažili jak moře, tak hory, každé z těch míst bylo svým způsobem výjimečné.

Když vás tak poslouchám, přijde mi, že to pro vás nebyla jen obyčejná dovolená. Co pro vás takový výlet vlastně znamená?

Asi máte pravdu, bylo to několik dní, během kterých jsem vůbec nemusela myslet na běžné starosti a jen jsem si užívala přítomný okamžik. Navíc jsem si uvědomila, jak důležité a krásné je mít okolo sebe lidi, na které se mohu spolehnout. Bez zázemí, které mám dnes, bych sama nic z toho nezvládla. Velmi si vážím toho, že u sebe mám lidi, kteří mi pomáhají plnit sny a mají radost, když mám radost. Protože díky tomu můžeme mít radost společně a to je opravdu krásné. Navíc stejně tak jsem vděčná za to, že mi zdraví dovolilo tuto cestu absolvovat. Ona to totiž není samozřejmost a v průběhu dovolené jsem si to mnohokrát uvědomila.

Co pro vás bylo na celé té cestě nejkrásnější?

Asi to, že jsme mohli být spolu. Samozřejmě, viděli jsme krásná místa, historická města, ochutnali výborné jídlo, užili si mořské pobřeží i horské jezero, ale člověk není ostrov. Na co vám jsou zážitky, když je nemáte s kým sdílet? Proto když se mě někdo ptá, co se mi líbilo nejvíce, tak to nejsou konkrétní místa. Jsou to večerní rozmluvy dlouho po západu slunce, je to vůně ranní kávy mísící se se zvuky budícího se kempu. Je to pohled do šťastných tváří mých pejsků, kteří se těšili z každého nového dne. To je pro mě dovolená, právě takové chvíle.

Jaký byl váš návrat domů?

Vracela jsem se s pocitem, že jsem si opravdu oddychla a načerpala energii do dalších dní. Domů jsem se vracela i s velkou vděčností za lidi, kteří byli se mnou, a za vše, co pro mě připravili. Zažít krásné chvíle oddechu a relaxu s lidmi, které mám ráda, to pro mě byla opravdová a nefalšovaná radost.

Některé cestovatelské zážitky jsou hodně silné, nenašla jste třeba o dovolené inspiraci pro nějaké písně?

Hudba je součástí mého života neustále, takže inspirace přichází i na cestách. Všechny ty emoce, silné zážitky, vůně, barvy i okamžiky, které prožívám, si ukládám někam hluboko do sebe. Nikdy nevím, kdy se z nich zrodí nová písnička. To se totiž nedá naplánovat. Písně vznikají samy, ve chvíli, kdy emoce dozrají a mají co vyprávět. A právě cestování je jedním z nejkrásnějších způsobů, jak si takové emoce přivézt domů.

Máte nějaký cestovatelský sen?

Pokud mi to zdraví dovolí, moc ráda bych se jednou podívala do Skandinávie. Už dlouho mě láká její nádherná příroda, majestátní fjordy, průzračná jezera i dlouhé letní večery, kdy slunce téměř nezapadá.

Co vás nyní čeká do konce prázdnin?

Teď už se naplno vracím k práci. Čekají mě přípravy na koncerty, zkoušky, dolaďování všech detailů, natáčení i plánování dalších projektů. A když si najdu chvilku volna, ráda ji strávím na zahradě s rodinou a přáteli při letním grilování.

Jak pokračují přípravy vašeho turné k 70. narozeninám?

Přípravy jsou v plném proudu a mám z nich velkou radost. Je za tím spousta práce, protože bych si přála, aby to nebyly jen obyčejné koncerty, ale krásné setkání s lidmi, kteří mě provázejí celou mou kariérou. Chystáme řadu překvapení a věřím, že si společně užijeme večery plné hudby, emocí i vzpomínek. Už teď se na to moc těším.

Fotogalerie 12 fotografií