Jak se Alena Mihulová před mnoha lety ve své Třinácté komnatě svěřila, nevyrůstala jako jedináček. Společnou domácnost obývala se svou o čtyři roky starší sestrou Danou a později také o třináct let mladším bratrem, jehož jméno je dosud záhadou.
Každý z nich dostal do vínku jiné příjmení, protože je jejich maminka měla se třemi různými tatínky. Zatímco na nevlastní sourozence pěje Alena jen samou chválu, na svého biologického otce, který již nežije, nevzpomíná příliš v dobrém. Jelikož mu po většinu dní dělala společnost láhev alkoholu, nebyl moc často doma, a když už byl, choval se nevyzpytatelně.
Někdy si s Alenkou a Danou hrál, jindy je nemohl vystát. Pokud ale došlo na čas her, byla s ním prý neskutečná legrace.
„Když maminka odešla na noční, zatleskal, svolal nás se sestrou brněnskou hantýrkou, my si oblékly bílá trička, modré trenky a v obýváku nás učil hvězdy a přemety,“ řekla Mihulová o dětství, které vyznívá dost hořkosladce.
10
30
23
20
9
12
