Aby přežil, musel Martin Hranáč pohřbít svoje ego. Teprve potom se se začal odrážet od dna

  15:11
Martin Hranáč na rozhovoru v Expresu

Martin Hranáč na rozhovoru v Expresu | foto: Pavel Dvořák, Tilen Vajt

Bývaly doby, kdy bavič a účastník reality show VyVolení Martin Hranáč (44) bojoval se stresem pomocí alkoholu a drog. Neměl peníze ani přátele. Jak se z toho dostal? A čím žije teď?

Ačkoli se Martin Hranáč řítil závratnou rychlostí ke dnu, dnes je ženatý, těší se pevnému zdraví a se svou Crazy Show má úspěch po celé republice. Obrat podle něj přišel ve chvíli, kdy přestal lpět na slávě a smířil se s tím, že bude pracovat jako číšník. Jak se naučil žít s panickými úzkostmi a proč už se údajně raději na nic netěší?

Jak by vypadal váš dokonalý den?

Měl by začít dobrou snídaní. To je základ.

Kdo by vám ji měl připravit?

Teď můj manžel. Ale kdybych manžela neměl, tak někdo, kdo odejde brzo a nezůstane na oběd. Snad to nezní moc hloupě… (smích) Ale teď jsem ženatý a věrný.

Takže jste měl i divočejší období?

Ano. Ale teď jsem věrný, zdravý, zaplaťpánbůh, spokojený a šťastný.

Nedávno jste si zahrál ve filmu Dokonalý den. Hlavním postavám přitom do života zasáhne celá série neočekávaných událostí… Otočily se někdy podobně i vaše dlouhodobější plány?

Když něco v životě plánuji, tak se to potom většinou otočí o sto osmdesát stupňů. Občas se mi stane i to, že se to otočí o tři sta šedesát stupňů a já zjistím, že jsem po všech těch peripetiích zase tam, kde jsem byl. Ale i tím je ten život vlastně moc krásný, že je opravdu nepředvídatelný. Nemůžete vědět, co se s vámi bude dít, a v tom je to kouzlo a zábava.

Jak na takové změny reagujete? Umíte improvizovat?

Jednu dobu jsem to zvládal alkoholem. Byl jsem z toho stresu permanentně opilý, což mě bavilo, protože mě nic nerozházelo. A nejlepší na tom, být ožralý v práci, je, že je vám úplně jedno, že vás vyhodí… Pak jsem ale pochopil, že je nesmysl bát se něčeho, co má přijít. Protože všechno, co k vám má přijít, je už dané osudem. Zjistil jsem, že prát se s osudem je zkrátka a dobře špatně, je dobré nechat věci prostě plynout.

Jak člověk k takovému uvědomění dojde? Předpokládám, že to se nestane jen tak, ze dne na den…

To uvědomění přijde, až když člověk pochopí, že se mu to v životě nepovedlo. Ve chvíli, kdy jsem neměl nic, peníze ani lidi kolem sebe, a byl jsem sám jen se svými vlastními démony, jsem mi si teprve uvědomil spoustu věcí. Co je důležité, co tu není důležité, a začal jsem ne to hodně filtrovat.

Aktuálně je v plném proudu vaše Crazy Show a čekají vás desítky dalších vystoupení. Co se ale vy odehrává v zákulisí vaší od show? Máte například nějaké rituály, bez kterých ně nevyjdete na pódium?

Mám spoustu zákulisních rituálů, protože mám panické úzkosti. Potřebuji udělat určité věci, abych měl jistotu, že všechno poběží tak, jak má. Každopádně všichni lidé, kteří chodí na Crazy Show, a bylo jich už přes sto dvacet tisíc, tam jdou s tím, že už mě znají ze sociálních sítí. Díky tomu nejsem tolik ve stresu. Vím, že mi spoustu věcí odpustí, a to mi pomáhá. I proto mě to baví.

S panickými atakami se však velmi těžko pracuje, natož když máte vystoupit před tolika lidmi. Jak je zvládáte?

Snažím se s nimi už nebojovat, jako jsem s nimi bojoval kdysi. Vnímám je jako součást své osobnosti. Většinou mi úzkost ukazuje, že bych měl buď zbrzdit, nebo začít myslet na něco jiného. Neberu ji jako něco špatného, ale jako svou nejlepší kamarádku, která mi svým vlastním způsobem říká, kdy si mám dát pauzu.

Neuvažoval jste někdy třeba i o nějakých motivačních workshopech?

Ano, to bych možná mohl.Kdo ví?

Je na vašem turné nějaká zastávka, na kterou se obzvlášť těšíte?

Já se vlastně nerad těším, protože vždycky když se na něco těším, to nedopadne dobře. Proto nikdy neříkám, že se na něco těším. Zjistil jsem ale, že každé město je jiné a publikum všude reaguje jinak. Je pro mě hrozně krásné pozorovat, že jsme jedna země, ale stačí ujet padesát kilometrů a lidé reagují na úplně jiné věci. Každé vystoupení je díky tomu jiné a nové. Není to jako v továrně, kde jedu pořád na stejném pásu. Vždycky je pro mě překvapení, jak to vlastně bude probíhat.

Vaše show způsobila mezi lidmi poměrně poprask a na mnohá představení se prakticky nedají sehnat vstupenky. Napadlo vás někdy, že budete mít se show takový úspěch?

Ve chvíli, kdy jsem fetoval, pil alkohol a neměl kde bydlet, by mě to v životě nenapadlo. Vždycky mi připadalo strašně trapné, když lidé říkali: Můžeš v životě dokázat všechno, co si budeš přát. Jen musíš chtít a dát do toho všechno. Tyhle kecy se hrozně blbě poslouchají ve chvíli, kdy se vám nedaří. Dneska jsem v situaci, kdy mám vyprodanou show, a jsem za to strašně šťastný. A teď právě už můžu lidem říkat: Běžte si za tím, co vás baví. Běžte si za svým snem. Můžete dokázat všechno.

A opravdu tomu už dnes věříte?

Myslím si, že když člověk něco dělá rád, baví ho to a netlačí moc na pilu, může se mu to podařit. U mě se všechno zlomilo ve chvíli, kdy jsem na to přestal tlačit, zvolnil a pochopil, že svět showbyznysu vlastně ani nepotřebuji. Uvědomil jsem si, že budu raději chodit do práce a dělat číšníka. Když jsem pohřbil svoje ego, začalo se to všechno obracet.

Bylo tedy největším problémem právě vaše ego?

Ano, myslím si, že tím problémem jsem nebyl ani tak já, jako spíš moje ego. Myslel jsem si, že když budu chodit do práce, budu něco míň než všichni ostatní. Chtěl jsem si pořád uchovat nějaký status hvězdy, přitom už tam žádný status nebyl. Žil jsem ve lži. Když jsem si to uvědomil, mohl jsem se konečně od něčeho odrazit. Možná právě proto mi to nakonec vyšlo.

To zní, jako by se od vás mohla učit celá řada pseudocelebrit a samozvaných hvězdiček…

Já umím hrozně dobře radit všem ostatním. Vysypu vám z rukávu, jak byste v životě měli všechno dělat, jak o věcech přemýšlet správně… Potom ale přijde moment, kdy si musím poradit sám, a tam už je to těžké. Jsou v tom už emoce a člověk všechno hrozně prožívá. Druhým se ale vždycky dobře radí.

Co vám v poslední době udělalo radost?

Jsem hrozně rád, že jsem zdravý. Byl jsem na kolonoskopii, strkali mi šlahoun do zadku a zjistili, že jsem v pohodě. Za to jsem strašně rád. Hlavně mě u toho i trochu sjeli, takže jsem měl fet zadarmo, což bylo taky super. Fet na VZP je ten nejlepší. Ale jinak se raduji v podstatě z každého dne. Myslím si, že jsem se narodil jako šťastný člověk. Nemám to tak, že bych se těšil na zítřek nebo na nějaký projekt, protože podle mě je to opravdu tak, že cesta je tím cílem. Užívám si život a to mě baví. Chtěl bych si to takhle nechat i do budoucna.

Po všech těch zkušenostech, které jste nasbíral, díváte se na český showbyznys jinak?

Když se mi nedařilo a musel jsem jít do práce, uvědomil jsem si, jak je český showbyznys povrchní a jakým způsobem manipuluje s lidmi. Ukazuje jim něco úplně jiného, než jaké to ve skutečnosti je. Potom jsem žil v Berlíně, kde jsou čtyři miliony obyvatel, a teprve tam mi došlo, že když jste celebrita v Česku, tak to vlastně vůbec nic neznamená. A podle toho dneska žiju.

Fotogalerie

Ohodnoťte článek
Vstoupit do diskuse
Témata: Martin Hranáč

{NADPIS}

{LABEL}

{NADPIS}

{LABEL}
Vezmeme vás na titulní stranu

Šaty zdarma nejsou zadarmo! Návrhářka Alena Wilson prozradila, jak fungují dohody s celebritami