Oba kandidáti, zejména pak Zeman, si pro daný formát zvolili v zásadě správnou taktiku. Kvůli stopáži i scénáři debaty muselo to nejpodstatnější zaznít na začátku a pak v samotném závěru.
Hned v úvodu se proto Zeman navezl do Drahoše a poukázal na jeho nulové politické zkušenosti. Ačkoliv se Drahoš snažil tento hendikep v průběhu debaty zlehčit tím, že o zkušenosti Zemanova formátu v podstatě ani nestojí, je jasné, že volbu toto kritérium od počátku významně ovlivňuje.
Salonní a poněkud nezáživná diskuse pokračovala očekávatelnými tématy: vztahy se sousedy, Rusko, nejbližší spolupracovníci, společné oslavy 100. výročí vzniku samostatného státu. Zeman se snažil být v kvízově pokládaných otázkách stručnější, což se mu, celkově vzato, spíše vyplatilo – ke kontroverzním otázkám směřujícím k některým jeho spolupracovníkům se příliš nevyjadřoval a případným neobratným výrokem či bonmotem neposkytl soupeři nahrávku na smeč.
„Nebezpečné“ referendum: útok na inteligenci voličů?
Drahoš se dvakrát pustil na tenký led, kdy minimálně nepřímo zpochybnil způsobilost voličů kvalifikovaně a správně rozhodovat. Zaprvé při jeho poněkud exaltovaném přístupu k „dezinformacím“, kdy zopakoval, že si stojí za spekulacemi o ovlivňování voleb zahraničními rozvědkami, a zadruhé, kdy se výrazně vymezil proti využití institutu referenda v rozhodování o celostátních otázkách. Označil jej dokonce za „nebezpečné“, a tak si nejeden volič z profesorova poučování mohl učinit závěr: Když podceňuješ moji inteligenci a schopnost rozhodovat, proč bych tě volil?
Místo zábavy kvízové otázky a nuda
Veřejnoprávní televize se zřejmě zalekla barrandovského a primáckého aranžmá, a tak nabídla formalizovanou nudu, která neumožňovala kandidátům nechat vyniknout jejich přirozený politický talent, autentické vystupování i schopnost prosadit se. ČT může stokrát opakovat cosi o pevných pravidlech a domnělé serióznosti, ale právě to voliče ve vodách současné politiky nejvíce zajímá a baví.
Zeman vytasil i „taktické pravdy“
Přes v podstatě nulové emoce a jiskření si Zeman přesto našel chvilky pro svoje legendární „taktické pravdy“ – a to když se ho Drahoš snažil uvařit na „profláknutých“ tématech stokoruny za pobyt v nemocnici nebo Kavanově výroku o pomoci 5000 uprchlíků z Kosova, k němuž došlo téměř před dvaceti lety.
Závěr debaty zvládl lépe opět Zeman, kdy netlačil na pilu a voličům v podstatě jen poděkoval a požádal je, aby přišli k volbám. Drahoš se naopak uchýlil ke svým, často používaným, frázím a poněkud mentorskému tónu, který nemalé části voličů příliš nekonvenuje.
Remíza nic nerozhodla
Šanci na reparát v přátelštějším prostředí Drahoš částečně využil. Férově vzato, v poslední debatě uhrál se Zemanem remízu a jeho výkon byl určitě o třídu lepší než v úterní show na Primě. Politika je ale o vytříbené schopnosti vystoupit a úspěšně fungovat mimo vlastní komfortní zónu. Nepříjemných situací s prvky estrády je víc než poklidné salonní pohody a „klidu na práci“. Na to si musí Jiří Drahoš velmi rychle zvyknout, pokud se mu podaří v rozhodujícím druhém kole zvítězit.
Fotogalerie |