Rozhovor Expresu: Lidé mysleli, že je to další vražda, říká autor filmu o taxivrahovi

Před několika dny to byly přesně dva roky, co poprvé udeřil vrah pražských taxikářů. Jeho oběti nakonec byli tři. Po více roce a půl, na začátku listopadu 2015, policie zveřejnila, že vrah byl zadržen. Na případ bylo však uvaleno přísné informační embargo a policie další detaily k sérii vražd taxikářů střeží.

Zatímco policie pachatele vyšetřuje, dál mlčí, nekomentuje a nikoho nechce nechat nahlédnout do svých karet, případ si už získal svoje filmové zpracování.

Postaral se o něho Dan Pánek, který se ujal jak režie, tak samotného zpracování scénáře, jenž je skutečnými událostmi volně inspirován.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Proč jste si k filmovému zpracování vybral zrovna téma vražd pražských taxikářů, které je navíc ožehavé ještě v tom, že vyšetřování očividně nebylo dosud uzavřeno?

Bude to asi znít jako hyenismus, ale už jak se to stalo, napadlo mě, že by to byl do budoucna dobrý námět na film. Říkal jsem si, že to někdo do roka natočí, protože jsem v tom viděl tu sílu tématu.

Ale nic se nedělo, tak jsem si po známých zjišťoval, jestli se takový film tady nedělá a zjistil jsem, žene. Tak jsem se do toho zakousl a napsal jsem scénář, který je volně inspirovaný. Rozhodně se nesnažíme něco kopírovat, což mi dalo volnost.

Říkáte, že jste se nechal inspirovat. Co je tedy jinak a co je se skutečnými událostmi totožné?

Příběh je spletitější, je o jednom taxikáři. Je fakt, že se třeba držíme počtu, jsou tam tři oběti a jedna z nich je ta naše postava. Jediná věc, která je na tom úplně stejná, je to, že jsme točili v Lužické ulici (v Lužické ul. v zaparkovaném autě bylo nalezeno tělo první oběti - pozn. red.). Úplně přesně na tom samém místě, kde se to auto našlo.

Ale pak jsem už říkal: Dál stop. Je potřeba jít vlastní cestou. Stalo se mi, že mě kontaktovali rodiče jednoho z těch mrtvých taxikářů a to bylo hodně nepříjemné, protože si najednou uvědomíte, jaký film točíte. Že už to není normální film, že to není práce, ale že je to něco víc.

Jak to myslíte? Kontaktovali vás rodiče jedné z oběti, měli nějaké požadavky na vás?

V ten okamžik si říkáte, že je to velký závazek dělat ten film co nejlépe vůči těm lidem. Jeden z těch požadavků (rodičů - pozn.red.) bylo natočit to tak, aby taxikáři nevypadali špatně, aby byli vykreslení pozitivně, jako hodní lidé. Takže jsem si řekl, že k tomu musím přistupovat hodně opatrně. Je to zkrátka pořád otevřená rána.

Z filmu Taxi 121.

A jak jste tedy příběh vykreslil?

Chtěl jsem, aby divák zažil to, co zažívali taxikáři v době, kdy se to začalo dít. To, jak na ně v práci doléhal strach. Naše hlavní postava si to nepřipouští a jedná, jako by se nic nedělo. Ale postupem času, jak vraždy přibývají a už jsou dvě, tíživost situace doléhá i na něho. Navíc má problémy i doma, manželka na něho tlačí, aby s taxikařinou přestal. Vidíme ho v takovém svěráku.

Nechal jste se tedy inspirovat událostí, ale chápu tedy dobře, že jde spíš o pohled do zákulisí taxikařiny? Pohled do taxikářovy duše?

Vykreslujeme, jací nejrůznější lidé do taxíku nasedají, co se tam odehrává. Je to taková hodně intimní chvíle, když jedete tím taxíkem. Někdo mluví, někdo mluví až moc, jiný mlčí, poslouchá. Já většinou nejsem mluvící typ a koukám z okna. Každá jízda v taxíku má svůj mikropříběh. Lidé jsou v něm bezprostřední.

Je to pohled do taxikářského řemesla. Co všechno za den musejí vyslechnout, co se v taxíku odehraje a s jakými typy lidí se musejí setkat.

Srdce toho filmu je ale úplně jiné téma. Nerad bych, aby ten film diváci vnímali jako film o vraždách taxikářů, není to jen o tom. Je tam silný ženský podtón, čímž je strach manželky.

Trailer k filmu Taxi 121.

Předpokládám tedy, že jste při natáčení nebo psaní scénáře spolupracoval s taxikáři.

Obecně jsme pracovali s taxikáři. Můj příbuzný byl v té době taxikářem a jeho příběhy jsem se inspiroval. Překvapilo ho, jak se lidé v taxíku chovali, jak jsou výřeční, jak jsou ulhaní a nechtějí platit. Zkrátka všechno, co se v tom taxíku stalo, mě inspirovalo a to nejzajímavější jsem si půjčil. Do toho jsem přidal, jak vnímám jízdu taxíkem já.

S policií jste spolupracoval?

Přiznám se, že vůbec. Nebyli jsme kontaktovaní policií, ani jsme po ní nechtěli nic vědět. Říkal jsem si, že čím víc se toho od policie dozvím, tím víc bych měl pocit, že mě to svazuje.

Čerpal jsem hodě od taxikářů, protože mezi nimi se toho také dost povídá a v jeden okamžik mi začali sdělovat i jejich vlastní teorie a to už mi přišlo moc. Říkal jsem si, že už vím možná víc, než bych chtěl. Už by mě to umělecky svazovalo.

Největší odkaz na tu nešťastnou událost je tedy jen z natáčení v Lužické ulici? Slyšela jsem, že tam s vámi musela být i policie, protože lidé se báli, že jde o další vraždu.

Ano, městská policie lidem musela říct, že je to jen natáčení. Bylo vidět, že v té ulici to pořád koluje a lidé si to nesou jako stín.

Natáčení v Lužické ulici.

Co samotné natáčení, jak probíhalo, kromě toho incidentu v Lužické?

Natočeno za 14 dní, bylo to náročné, ale povedlo se, když máte schopný štáb, je to v těchto podmínkách možné. Poslední tři natáčecí dny proběhly v lednu, kdy jsme točili interiérové scény. Teď jsme s filmem ve střižně.

Máme tam zajímavé herce v rolích, v nichž by je divák nečekal. Jako případ uvedu Romana Vojtka v roli fotbalového agenta. Role hlavní dvoje jsem psal na míru Filipu Tomsovi a Lence Zahradnické.

Film Taxi 121 zatím nemá určený datum premiéry. V době vydání rozhovoru nebyla veřejnost ještě seznámena s výsledky policejního vyšetřování série vražd pražských taxikářů.