Je těžké si představit, jaká bolest to asi musí být, když matce zemře její jediné dítě. Navíc za tak podivných okolností. Paní Anna R. se nechce smířit s tím, že by její dcera zemřela tak, jak tvrdí policie.
Pravdu o dceřině smrti se chce dozvědět za každou cenu. Její odhodlání je až neuvěřitelné. I když je pro ni jistě velmi vyčerpávající mluvit o Anetině smrti a podivných okolnostech, kterých je kolem tohoto případu mnoho, souhlasila nakonec s rozhovorem pro Expres.cz.
Během rozhovoru, který trval asi hodinu a půl, se paní Anna jednou rozplakala. Po celou dobu mluvila tiše, bylo vidět, že se snaží zadržet slzy a mluvit věcně. Těch okolností, které je třeba říct, aby byl člověk s komplikovaným případem srozuměn, je totiž opravdu hodně...
Expres.cz: Vaše dcera zemřela v bytě, do kterého nad ránem přijela se svou kamarádkou Kateřinou a jejím libanonským přítelem Ahmedem. Jak dobře oba znala?
Kateřina k nám chodila domů. Já jsem ji u nás měla jeden rok i na Vánoce, protože měla nějaké špatné období. Se svou mámou se nebavila. Ahmed byl ženatý, měl dvě děti. Anetka byla hrozně hodná, tak přišla s tím, jestli by Katka u nás nemohla být na Štědrý den. Řekla jsem jí, že chápu, že je sama, ale že kdybychom byly u mě doma, tak by mi to nevadilo, ale musíme respektovat babičku a moji sestru, s nimiž jsme trávily Vánoce. Říkala jsem jí, že je to rodina, která ji nezná. A že si myslím, že to není úplně vhodné. Ona mi říkala: „ale mami přece ona nebude sama.“ Ona byla strašně obětavá. Tak jsem jí řekla, že to ještě nějak promyslíme. Nakonec jsme vymyslely variantu, že jsme jely k našim na ten Štědrý den a kvůli téhle holce jsme se vracely na devátou domů a trávily s ní Štědrý večer. A to bylo rok předtím, než se tohle stalo. Kateřina pak po tom všem nezvedla ani telefon. Ona nám vůbec nezavolala, nedala nám vědět. Nevysvětlila, co se tam stalo.
To asi nebyla dobrá kamarádka?
Poznaly se v jazykové škole na Kladně, tak dva až tři roky předtím. Nebyla to její nejlepší kamarádka. Tahle holka neměla žádné kamarády, a Anetka s ní cítila. Bylo jí Kateřiny líto.
Pověděla Vám něco o vztahu Ahmeda a Kateřiny? Jak to mezi nimi fungovalo?
Aneta věděla, že to v tom vztahu Kateřiny s Ahmedem není všechno v pořádku a snažila se ji z toho dostat. Několikrát jsme se o tom doma bavily a já jsem jí dokonce navrhovala, že bych se s ním seznámila. Říkala jsem jí, že nejsem puritán. To, že je ženatý, a že si vydržuje pětadvacetiletou milenku, je jeho záležitost. Já jsem chtěla poznat, co je to za člověka.
Vám nevadilo, že se dcera stýká se starším mužem, navíc s cizincem - řekněme - s jinými kulturními zvyky?
Rok jsem žila v Pákistánu a vím, co dokážou muslimové. Nemusím vám vysvětlovat, jaké postavení tam mají ženy. Například mi dcera vyprávěla, že když šli všichni tři společně na večeři, tak Katka si musela dát k jídlu to, co řekl Ahmed. Já i moji známí jsme jí tohle přátelství několikrát rozmlouvali. Říkali jsme jí, že je to osmačtyřicetiletý chlap a je to muslim.
Musela jste mít o ni přece strach?
To víte, že měla. Když všichni tři jeli do Libanonu, bála jsem se, aby ty holky neunesl.
Věděla Kateřina, že je Ahmed ženatý?
Ano. Dcera mi tehdy vyprávěla, že když se vrátili z Libanonu, Kateřina zavolala Ahmedově manželce. Řekla jí, že je jeho druhá žena, a že konvertovala k islámu. Manželka, mimochodem Češka, se jí vysmála a Ahmedovi nakázala, aby ji vyrazil z bytu. Z toho bytu, kde zemřela moje dcera. Škoda, že se tak nestalo.
Dával Ahmed nějaké dárky i Anetě?
Jednou od něj dostala jako dárek nějakou šílenou tuniku z toho jeho obchodu s oblečením v Kotvě. Anetka byla spíše sportovnějšího ražení, tak to nechtěla nosit. Ptala jsem se jí, proč mu to tedy nevrátí. Odpověděla mi, že by se urazil, že to bylo asi dost drahé, že by neunesl, kdyby mu ten dárek vrátila.
S Vaším právníkem jste mohla nahlédnout do spisu. Co se tam píše o vztahu mezi Ahmedem a Kateřinou?
Ve spisu jsme našli, že on Anetce psal v SMS, že tu holku už nechce v životě vidět. Že mu Kateřina udělala doma peklo, že jí bude dál všechno platit, ale hlavně, ať mu dá pokoj. A doslova ve spisu stálo, a to mě zarazilo, že ho už nebaví život. Psal to Anetce před tou party v Coco baru, aby se prý nelekla, že jsou rozhádaní. Přitom celou dobu během vyšetřování tvrdili, že nejsou rozhádaní, že všechno je v pořádku. A proto mě zaráží, že kriminalisté vůbec nepracovali s variantou, že ten osudný den mohlo mezi nimi dojít k hádce a moje dcera mohla být oběť.
Jak se Ahmed choval k Anetě? Bral ji jen jako kamarádku Kateřiny, nebo byla něco víc?
Anetka se mi svěřila, že se na ni díval zvláštním způsobem. Řekla doslova: „mami, to žena pozná.“ Říkala mi: „mami mně přijde, jako kdyby mě balil. Ale vůbec se neboj, já vím, že to je její přítel, já bych ho v životě nechtěla.“ Měla ho jen za přítele její kamarádky.
Je to více než rok, co Aneta zemřela. O tom, co se stalo loni 20. září v pražských Letňanech, se toho napsalo mnoho. Pomohla vám medializace případu k tomu, aby s Vámi policisté komunikovali více?
Policisté ani s médii nekomunikují. My děláme maximum, já jsem na tom špatně zdravotně, já to už řeším víc než rok. Je strašné, že vy někam píšete a nikdo vám neodpoví. Oni vás ani nepošlou někam, prostě neodpoví, mlčí. To je pro mě něco nepředstavitelného. Všichni ti zúčastnění vůbec nechápou, jaká je to pro mě tragédie. Ta pozornost, která byla ze strany policie tomu vyšetřování věnována, byla tak mizerná a tak malá, že já vlastně nemůžu uvěřit tomu, co se to tady děje.
Policie mi pořád říkala: „paní Rodová podejte si to písemně“, a když tam píšete už po třetí a nikdo vám neodpoví, tak je to neuvěřitelné. Do spisu mě nechali nahlédnout pouze dvakrát, v podstatě mě tam pořádně ani nechtěli pustit, a to, co jsem tam viděla, byl pro mě prostě šok.
Co vás z toho, co ve vyšetřovacím spisu stojí, zarazilo nejvíc?
Dodnes mi nikdo nevysvětlil, jak si někdo může dát tři bodné rány do srdce, když ta první je smrtelná. Nikdo mi nevysvětil další okolnosti ze spisu. Kdo vyndal nůž z toho srdce? Všechno se začalo točit jen kolem toho kokainu, že se dostala do toxické psychózy. Když jsme se dozvěděli, jak a kdy užívala kokain, tak všichni, kteří ji znali, řekli, že ho vždycky měla v přítomnosti toho Libanonce a té holky. Nikdy jindy, nikdy sama. Ta holka to ví přesně.
S Anetkou jste žila v jedné domácnosti. Je podle vás možné, aby byla závislá na kokainu?
Za poslední rok hodně cestovala. Nedokážu si představit, že mohla mít u sebe kokain, když tak často lítala letadlem. Nemohla být závislá. Bylo jí 23 let a bydlela se mnou doma. Každý den chodila do práce, seděla několik hodin denně za volantem, takže o závislosti nemůže být řeč.
Připravujeme pro vás pokračování rozhovoru s Anetinou matkou. V jeho druhé části vám přineseme nové informace o nesrovnalostech v případu a detailech, které jsou obsaženy v policejním spise.
