Celým jménem Rogério Márcio Botelho Gaúcho dorazil do Slavie na hostování na konci ledna roku 2006. Slavia měla tehdy velmi hluboko do kapsy, a tak nákup kvalitního a osvědčeného útočníka nepřicházel v úvahu. Dorazil tak chlapík „ve slevě“, který se ale pyšnil velice zajímavým životopisem.
S fotbalem Gaúcho začínal v brazilském klubu Atlético Juventus. Dostal se ale i do Španělska, kde působil v RCD Mallorca. Vyzkoušel si bulharskou ligu za tamní velkoklub Levski Sofia a mihl se i v ruské Samaře. Nikde ale dlouho nevydržel a výrazně se neprosadil. A to ani v Olomouci, kde působil těsně před angažmá ve Slavii a kde měl v kabině parťáka z Brazílie v podobě technického záložníka Melinha.
Nelze se tak divit tomu, že příchod Gaúcha fanoušky Slavie zpočátku příliš nepotěšil. On si ale věřil. „Rád bych dával góly v každém zápase, co nastoupím,“ hlásal sebevědomě pro klubový web. Kromě toho také v dotazníku uvedl, že by se Slavií rád vyhrál Pohár UEFA, tehdejší podobu dnešní Evropské ligy. Vskutku odvážný cíl.
Příznivcům sešívaných nezbývalo nic jiného než Brazilci věřit. A on jim zpočátku důvěru oplatil dokonale!
Dával důležité góly, sklepával balony. Byl pohyblivý, technický a zároveň skvělý hlavičkář a zakončovatel.
Zpočátku působil Gaúcho jako trefa do černého.
Působil přímo jako zjevení a vzhledem k tomu, že Slavia ho měla tehdy jen na hostování, tak se fandové sešívaných přímo modlili, aby vedení klubu ve vyprázdněné kase našlo ještě pár milionů na odkup tohoto borce.
Trvalo to dlouho, ale peníze se nakonec našly. Přestup to byl na tehdejší poměry dost nákladný. Mluvilo se až o deseti milionech korun. Ale Slavia tehdy věděla (nebo spíše věřila), že kupuje kvalitního a ověřeného střelce v ideálním věku, kterého případně pak ještě zpeněží. Jenže co se stalo pak, to by nepředvídal nejspíše ani ten největší pesimista.
Gaúcho krátce poté, co ho Slavia získala napevno, klesl svými fotbalovými kvalitami o několik levelů. Byl pomalejší, nechtělo se mu běhat, ztrácel balony, nedostával se do šancí. Na hřišti býval často nejhorším hráčem a brzy si toho všimli nejenom fanoušci, ale i trenér Jarolím, který je znám coby přísný kouč a velký pedant na životosprávu.
Zpočátku Gaúcho působil jako zjevení, později se z něj stal muž na odstřel.
Gaúcha Jarolím přestal stavět, jelikož s ním na hřišti Slavia hrála jako pouze v desíti. Jeho přínos byl naprosto nulový a vedení Slavie začalo vymýšlet, jak se pohodlného a jistě i štědře placeného Brazilce zbavit.
Z české ligy o něj zájem příliš nebyl, což je pochopitelné, jelikož vyhořel už v druhém klubu – a na tom něco je! Přišlo tak laso (v případě Gaúcha spíše záchranný člun) ze Slovenska, konkrétně z dnes už neexistujícího klubu FC Senec.
V Senci Gaúcho ožil. Nastřílel zde za jednu sezonu osm gólů a poroučel se do slovenského velkoklubu Slovan Bratislava. Zde vydržel dvě sezony a po nepřesvědčivých výkonech se vrátil do své vlasti, kde v roce 2013 ve čtyřiatřiceti letech ukončil aktivní kariéru.
Gaúcho měl být hvězdný kanonýr. Brzy se ale ve Slavii stal nepotřebným.
Těžko říct, jestli jeho první zápasy v týmu sešívaných byly dílem štěstěny, nebo je Gaúcho další promarněný talent. Jisté ale je, že tento věčně usměvavý Brazilec patří mezi nejvíce nepovedené zahraniční nákupy slavného pražského „S“.
On sám ale na angažmá ve Slavii jistě vzpomíná v dobrém. I přestože jeho výkony byly často dost bídné a čelil kvůli nim velké kritice, může se Gaúcho dnes pyšnit tím, že se Slavií v sezoně 2007/2008 získal ligový titul. Podíl na něm však měl minimální.
Fotogalerie |
12
10
10
8
7
7
