Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Redaktor Expresu si vyzkoušel boj za zákaz kožešinových farem: Nedá se to vydržet!

    Zkušenost to pro redaktora Expres.cz nebyla příjemná. | foto: Jiří Pitrof

    V pondělí odstartovala hodně bizarní demonstrace, která bude udivovat Pražáky celý měsíc! Místní aktivisté se totiž zavřou do klecí a pokusí se na chvíli proměnit v utrápená zvířátka. Jeden z redaktorů Expres.cz si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je vlézt si do jedné takové klece. Přežil by 12 hodin jako odvážní demonstranti?

    Netypická protestní akce je k vidění na Malostranském náměstí, přímo před Poslaneckou sněmovnou. Demonstranti z organizace OBRAZ - Obránci zvířat se zde střídají po dvanáctihodinových „šichtách“ v kleci, jejíž velikost při přepočtu na člověka odpovídá kleci pro lišku na kožešinové farmě.

    Úkolem aktivistů je jen si svou „směnu“ vytrpět a ukázat na bizarnost existence kožešinových farem.

    Aktivistům se nelíbí výskyt celkem devíti takových farem, kde je ročně popraveno až 20 000 lišek a norků. V Poslanecké sněmovně se bude finálně hlasovat o návrhu zákona, který by měl na území České republiky kožešinové farmy úplně zakázat.

    12 hodin v kleci bez podlahy a se špinavou miskou

    Na Malostranském náměstí se nachází klec a v ní si kroutí dvanáctihodinovou směnu odvážný dobrovolník. Jakmile jsem se o tomto nápadu dozvěděl, chtěl jsem si tuhle „šichtu“ střihnout také. Zajímalo mě, jestli bych něco podobného zvládl i já, a také jak se bojovníci za práva zvířat v tak malinké kleci cítí.

    Přede mnou si krátký pobyt v kleci užil také poslanec za hnutí ANO Martin Komárek.

    Jedna z dobrovolnic mi exkurzi v klícce povolila a show tak mohla začít. První má otázka byla jasná, kam si mohu odskočit, když to na mne přijde? „Támhle je Toi Toika,“ ukázala mi prstem křehká dívka. „A kdyby náhodou byla nefunkční, tak v okolí jsou různé kavárny, které nám snad vyjdou vstříc,“ dodala aktivní protestantka.

    Dívka byla v kleci už osm hodin, nakonec ji vysvobodil redaktor Expres.cz

    Spousta holek se bojí sednout si na prkénko v rychlíku od Českých drah, tyhle bojovnice jsou ale připravené na cokoliv! „Nechceme si pobyt v kleci nijak ulehčovat,“ říká hrdá aktivistka, která se ale do klece zatím nedostala. Tuhle demonstraci podnikají mladí aktivisté s chutí a navíc také z vlastního volna. „Kvůli dvanácti hodinám v kleci jsem si dokonce vzala dovolenou,“ přiznává má nová kolegyně.

    Řekl jsem si, že když je k dispozici toaleta, tak pobyt v kleci pro mě nemůže být problém a jdu do toho! Bez váhání jsem vyhnal jednu z dobrovolnic, která už trpěla na místě přes osm hodin. „Hodně štěstí,“ popřály mi tři usměvavé aktivistky, které se už nejspíše sázely, kolik minut tam vydržím.

    Zpočátku klec vypadalo jako klidné místo, kde lze vydržet i hodiny v klidu.

    I přes posměšky demonstrantek jsem si byl jistý svým úspěchem, věřil jsem, že pár hodin dám i s prstem v nose, ale první překážka na mě čekala už na začátku. Hned při vstupu jsem se totiž praštil do hlavy o „strop“ a zjistil jsem, že tato klec není dělána pro lidi nad 155 cm. Kdo měří více jak metr a půl, tak se musí pořádně skrčit, aby nedopadl jako já!

    Redaktor Expres.cz se hned při vstupu stačil praštit o „strop“ do hlavy.

    Zpočátku můj pobyt vypadal poměrně neškodně, až na bouli, která se mi začínala tvořit na hlavě. Kromě toho jsem se párkrát usmál na kolemjdoucí, kteří si mne fotili, a sledoval cvrkot okolo sebe. Po chvíli ale odstartovala šílená bolest kolen. Když jsem si sedl jiným způsobem, tak mne zase trápilo mé pozadí.

    Nelehej si, to je nejhorší

    „Hlavně si nelehej, to je nejhorší,“ varovala mě zkušená aktivistka. Kdybych si totiž „dal dvacet“, tak by mne z nepohodlného pletiva dost možná bolel celý člověk. „Vem si deku, jestli ti to pomůže,“ nabízely mi pomocnou ruku mladé demonstrantky. To bych bral ale jako prohru, a tak jsem hrdě odmítl pohodlnou přikrývku a trpěl dál v maličké klícce.

    Po chvíli v kleci už nevíte, jak si sednout pohodlněji a hlavou se vám prohánějí všelijaké šílenosti.

    Z příjemně stráveného odpoledne se rázem stala noční můra. Byl jsem zamčený v šíleně malé klícce, nemohl se hýbat a doteď mne bolí vše, na co si jen vzpomenu. Můj obličej navíc permanentně zdobil výraz, ze kterého lze vyčíst, že svého rozhodnutí vstoupit do klece jistě lituji.

    Pokud jste jen pár minut v kleci na kolenou, tak to může dopadnou takhle.

    Po velice nepříjemně strávených třiceti minutách, kdy jsem se snažil stát se liškou zavřenou v kleci, jsem řekl dost! Už to nešlo vydržet, zejména ta bolest a pocit méněcennosti. Je neuvěřitelně deprimující být zavřený v tak malém prostoru a teď si představte, být skutečně v kůži lišek a norků.

    Nikdo je nestřídá na konci jejich „šichty“, nikam si nemohou odskočit na „Toi Toiku“ a navíc je jejich trápení ukončeno nechutnou smrtí kvůli jejich kůži.

    Fotogalerie

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 11:31 pátek 15. září 2017. Anketa je uzavřena.

    • Super
      30
    • Trapas
      13
    • Tvl
      13
    • Haha
      10
    • Sladký
      8
    • Cože
      7