Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Zpívající ajťák Pokáč exkluzivně: Letos chci vyhrát Českého slavíka!

    Získá letos Pokáč Českého slavíka? | foto: Foto: Dominik Kučera

    Pokáč, vlastním jménem Honza Pokorný, se pohybuje na hudební scéně od roku 2009. Několik let psal texty Voxelovi, až se mu podařilo postavit na vlastní nohy. Zásadní zlom v jeho kariéře přišel s písní Vymlácený entry v roce 2015, jejíž videoklip má na YouTube už bezmála dva miliony zhlédnutí. Na podzim pokřtí nové album a těší se čím dál tím širší základně fanoušků. Kdo je vlastně Pokáč a co mu propůjčuje tu drzost aspirovat na vítězství v Českém slavíkovi?

    Ačkoliv se pohybuješ na scéně už 8 let, teprve teď se začínáš doopravdy dostávat do povědomí. Jaké to je vplout do komunity ostřílených festivalových interpretů, jako je Kryštof, Xindl X, Tomáš Klus nebo Wohnout?

    Já jsem měl možnost takové lidi, jako je Xindl X nebo Tomáš Klus, poznat osobně ještě před tím, než jsem ty festivaly začal jezdit, a jestli mě přijali do nějaké komunity, o tom to asi není. Když se potkáme, tak se pozdravíme, pokecáme. Jinak já, Vašek (Voxel, pozn. red.), Sebastian, Mirai a Light & Love jakožto generace těch mladších držíme pospolu a kamarádíme se. Hrajeme na podobných akcích a udržujeme nadstandardní vztahy.

    Stalo se ti někdy, že by s tebou pořadatelé nebo jiní interpreti jednali s neúctou a dávali ti najevo, že jsi v branži takříkajíc zelenáč?

    Povyšování jsem zažil paradoxně spíš ze strany jejich tour manažerů. Přitom to jsou většinou nahraditelní lidé, za něž by tu práci odvedl kdokoliv jiný úplně stejně. Z muzikantů nevím o nikom, kdo by byl namyšlený.

    A co konkurenční boj? Vnímáš nějaký?

    Určitě si myslím, že každý sleduje, jak se daří tomu druhému, ale minimálně z mé strany to je tak, že chci být lepší než ti ostatní, ale když mají úspěch, přeji jim to. Rozhodně si neházíme klacky pod nohy. U nás je navíc ten hudební rybníček tak hrozně malý, že pro velkou konkurenci není příliš prostor. To, že fanoušci poslouchají někoho jiného, neznamená, že nebudou poslouchat tebe.

    Xindl X a Pokáč

    Koho ty osobně považuješ za konkurenta ve smyslu interpreta, který přitahuje podobnou sortu fanoušků?

    No tak asi ty ostatní písničkáře – jako je Voxel, Pekař nebo Pavel Callta.

    Pekař loni triumfoval v Českém slavíkovi v kategorii Objev roku. Aspiruješ na toto vítězství?

    Ano, to je můj letošní cíl (smích). Cíl, který bohužel nemůžu příliš ovlivnit, nicméně turné bylo úspěšné, album se povedlo, lidé koukají na klipy, tak by to mohlo vyjít.

    V čem tkví tvoje největší šance na úspěch?

    Když se vrátím do svých let na gymnáziu, v oktávě jsem vyhrál krajské kolo matematické olympiády, ale ve své podstatě to bylo díky tomu, že jsme byli dost slabý ročník. Měl jsem hodně málo bodů, ale všichni ostatní měli míň, a se Slavíkem je to podobné. Letos v této kategorii nejsou nijak extra vyčnívající nováčci. Byly ročníky, kdy tam byla Slza, Callta a Lenny. To byla síla.

    To je trochu tragikomické.

    Jo je. Špatný ročník, to byla vždycky moje silná stránka. Ne, samozřejmě to myslím trochu s nadsázkou. Ale bylo by to hezké. Je to věc, na kterou koukáš s rodiči, když je ti 10, a pak tam sám stát, to musí být hrozně fajn. Paradoxně má ta soutěž čím dál tím divnější kredit. A oprávněně, protože se tam dějí čím dál tím divnější věci. Každý rok navíc vyhraje Lucka Bílá, Karel Gott a Kabáti.

    Podaří se Pokáčovi prorazit?

    Kdyby ses ocitl v situaci, které čelili umělci loni, tedy že by si převzal cenu radikálně orientovaný Ortel, jak by ses zachoval? Odešel bys stejně jako Pekař, Radek Banga nebo Iva Pazderková?

    Já bych to asi nijak neřešil. Když už tam jsou, tak tam jsou, a tím, že se zvednu, toho stejně už moc nezměním. Já nejsem typ na taková ta velká gesta. Otázkou je, jestli by tam vůbec měl být. To je jedna věc. Když už tam nepustí Řezníka, tak Ortel by tam taky neměl být, ale když pak dostane cenu, respektoval bych to a byl rád, že sedím. Nezvedal bych se. Jsem v tomhle trochu leklá ryba.

    Pryč od Slavíka. Málokdo o tobě ví, že jsi držitelem diplomu z oboru softwarové inženýrství. Pracuješ stále v IT?

    Ano, ještě v tom pracuji. Tak dva až tři dny v týdnu, protože mě to baví. Muzika mě ale baví víc, o tom žádná. Ta bude mít vždycky přednost, ale do budoucna bych rád dělal obojí.

    Sám jsi řekl, že některé tvoje písničky a texty nejsou úplně hratelné v rádiu. Nemyslíš, že jsi tím tak trochu sám proti sobě? Že si dobrovolně zavíráš jednu z cest, jak se prosadit a dostat do povědomí široké veřejnosti?

    Je to tak, zároveň si ale myslím, že je to jeden z důvodů, proč mě lidé poslouchají. Já se totiž snažím psát nerádiová témata a dostat se tím trochu mimo mainstream. Dělat to jinak. Zakládám si na tom. Samozřejmě byl bych rád, aby tam alespoň občas něco zahráli, ale internet je dneska už podobně významné médium. Ta rádia mají jen tu výhodu, že i když je ta písnička blbá, tak když ji pouští desetkrát za sebou pořád dokola, tak se ji ty lidi naučí poslouchat.

    Takže tlačíš svoji hudbu přes sociální sítě?

    Ano, určitě. Jednou týdně navíc streamuju na Facebooku plus občas na Instagramu, když se mi nechce spát. Je to jediná platforma, jak se dostat k lidem, když to rádia nepustí, a fanoušci to oceňují.

    Jaké jsou tvé negativní stránky?

    Nemám rád konflikty a udělám cokoliv, abych se jim vyhnul. Když mi třeba v restauraci přinesou hnusné jídlo, tak já to nevrátím. Nemám ostré lokty. Nejsem moc průbojný a jsem hrozně laxní.

    Poprvé vystoupil před publikem Honza v roce 2009.

    Jsi introvert, nebo extrovert?

    Vždycky jsem byl introvert. Nerad jsem třeba potkával nové lidi. Hudba mě to ale naučila. Nebo spíš mě donutila se otevřít. Teď si třeba užívám i to, když se se mnou fanoušci chtějí fotit.

    Často v textech dáváš najevo svůj postoj k uprchlické krizi, někdo by to mohl nazvat i sluníčkařením. Třeba píseň Hrdinský čin, která zesměšňuje lidi, kteří proti multikultuře v Česku vystupují. Cítíš se být natolik politicky znalým, abys mohl v textech svých písní posluchačům servírovat fundovaný názor?

    Určitě jsem se nikdy nikomu nesnažil předat žádný fundovaný názor. Spíš všechno pozoruji zpovzdálí, a co si myslím, to napíšu. Nikomu to ale necpu a ani si nemyslím, že je můj postoj stoprocentně správný. Spíš mám pocit, že je ta obecná hysterie kolem toho často zbytečná. Mám tím na mysli třeba situaci, kdy jsem v obchodě a nějaká prodavačka tam křičí na cizince, že je v Čechách, tak ať mluví česky, což se nehodí a není to ani úplně světové. Nikdy jsem se nesnažil kázat, na rozdíl od některých starších písničkářů.

    Ty jsi ale zpěvák. Písničkář. Prostřednictvím svých textů sděluješ lidem určité myšlenky a chtě nechtě je ovlivňuješ. Neměl by tedy být tvůj názor, který veřejně prezentuješ, alespoň nějak rozumově podložen?

    Vím, že o tom nic extra nevím, a upřímně, fundovaný názor na to nemá z těch písničkářů skoro nikdo. Navíc v těch textech nikde není, abychom otevřeli hranice uprchlíkům. Vyjadřuju jen nějaký svůj pocit.

    A nemáš také pocit, že ta hysterie daných názorových proudů je tak trochu oboustranná? Na jedné straně zbytečný strach a úzkost z cizinců, na druhé straně hysterie vyjadřující bezbřehou lásku všem bez rozdílu. Nenecháváš se pouze strhnout emocemi, které kolem této problematiky panují?

    Já se považuji za toho, co se tím nechává strhnout málo. Snažím se to podávat v co největší nadsázce. V lidech to téma hodně rezonuje a každý si z toho vezme, co chce. A přitom já ty texty ani takhle nevnímám. Samozřejmě kdybych si měl vybrat, jestli se přikloním ke sluníčkářům, nebo ortelovcům, vybral bych si sluníčkáře.

    Takže by ses nechtěl do budoucna profilovat politicky laděnými texty?

    To jsem nikdy nechtěl. Přijde mi, že je to u těch muzikantů spíše na škodu. Mají potřebu se k tomu vyjádřit, protože jim lidé naslouchají, ale často člověk zjistí, že jsou to vesměs hovadiny, co říkají. Já se do těch textů snažím vmísit hlavně toleranci. O to mi jde. To já prosazuji.

    Co ty a fanynky? Užíváš si s narůstající popularitou větší pozornost dívek?

    To je zajímavé. Já jsem asi jako všichni hudebníci začal hrát na kytaru, abych balil holky. Navzdory tomu mám ale 75 % fanoušků kluků, což je zarážející. Nevím, jak se to stalo. Možná v tom hrají roli ta počítačová témata.

    Pokáč v době, kdy měl ještě vlasy.

    Takže se ti neděje, že by tě naháněly fanynky?

    No to právě úplně ne. Ale že to poslouchají víc kluci, to je úplně v pořádku.

    Máš přítelkyni?

    Jsem šťastně zadaný. Mám přítelkyni přes 7 let. Ona hodně cestuje, takže jsme se vlastně půlku toho času neviděli, ale jinak spolu bydlíme v Praze.

    Ona vážně existuje? Na sociální síti působí spíše jako paní Columbová.

    Ano, protože dávat denně fotky s přítelkyní na svůj kapelní profil, to moc nemusím.

    A mluvíte třeba i o svatbě a dětech? Přece jen už jste spolu dlouho.

    To zatím ne. Máme kočku, to stačí. Oba jsme spíš kariéristi. Ona si jede svoje studia, já si píšu po nocích hity, a když jsme spolu, je to super.

    Fotogalerie

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 19:34 pondělí 1. ledna 2018. Anketa je uzavřena.

    • Super
      37
    • Haha
      9
    • Cože
      7
    • Sladký
      7
    • Trapas
      6
    • Tvl
      6