Proč je žaloba Ondřeje Brzobohatého na jeho bývalou ženu Taťánu Kuchařovou tak důležitá? Protože je to jedno z nejdelších řízení u soudu v oblasti showbyznysu a zdá se, že je bráno velmi vážně. Soud je veřejný, trvá dlouho a zřejmě mu nebude konec do nového roku, a právě proto stojí za to. Nejde ani tak o samotný výsledek, ale o celý proces, kdy veřejnost může skrze soud nahlédnout do věcí, které jinak nejsou vidět. Do fungování redakcí a na jejich pracovní mechanismy. Do hlavy samotné Taťány Kuchařové, která si vypracovala plán, jak dehonestovat kariéru i osobu Ondřeje Brzobohatého. O tom, jak Kuchařová smýšlí o svobodě vyjadřování, jak se staví k sexuální svobodě a jak nenávistně se ve skutečnosti vyjadřuje. A dává nahlížet i na církev, na jakýsi namistrovaný mechanismus žijící si svým arogantním životem nad českým právem, kdy se ukazuje, jak se „církevní soud“ ve skutečnosti staví k civilním právníkům. Větu „církevního“ advokáta Ronalda Němce směrem k právnímu zástupci Ondřeje Brzobohatého Robertu Vladykovi, zapsaném v ČAK, že „nejste důvěryhodný pro církevní soud, protože nejste katolík“, by měl předseda Metropolitního církevního soudu v Praze okamžitě vysvětlit.