Často byl zamračený, přísný, akurátní. To se mužstvu, jehož úspěch posledních let byl (samozřejmě vedle nezpochybnitelné kvality) postaven také na jakési pivní pospolitosti, nelíbilo. Proto Miroslav Koubek v půlce srpna v Plzni skončil, i když na konci jara slavil s mužstvem mistrovský titul a na předloktí si, ač třiašedesátiletý, nechal vytetovat nápis Viktorie.
Ano, nezvládl s týmem předkolo Ligy mistrů, ale to nebyl hlavní důvod odchodu. Koubek totiž především nedonutil místní fotbalové celebrity, aby plnily to, co jim nakázal. A to ani na hřišti.
Proto byl například přínos Davida Limberského pro výkon mužstva pod jeho vládou nicotný. Obránce nepodporoval ofenzivu, byl laxní. Naopak teď je zase tahounem, mužem, který válí. Zkrátka nejlepším hráčem úspěšného celku. Vzhůru vylétli také stoper Václav Procházka či brankář Matúš Kozáčik.
Je to náhoda? Ne, spíš výsměch trenérovi. Najednou totiž mančaft pracuje, v defenzivě je precizní, ani v jednom duelu pod trenérem Karlem Krejčím neinkasoval, navíc všechny vyhrál. Naposledy na Bohemians, kde Plzeň nezvítězila od roku 2009. Zvládl tak tři souboje v české nejvyšší soutěži i stejnou porci v Evropské lize.
Fotbalisté zkrátka dovedou „odvolat“ trenéra, to je stará pravda. Koubkovi se to navíc nestalo poprvé, po rozporech se staršími hráči, například bývalým reprezentantem Markem Kuličem, musel v roce 2012 odejít od mužstva Mladé Boleslavi. Také ve městě Škodovek nebyl lídrům kádru po chuti jeho přístup a náročnost. „Zklamání z určitých věcí cítím už delší dobu,“ řekl tehdy.
Po srpnovém vyhazovu z Plzně mohl stejnou větu zopakovat.
�����͙}�usg