Vyšetřování útoku v Idlíbu se podle Pelikána protáhne, protože je potřeba sebrat a analyzovat vzorky a provést spoustu dalších úkonů. Žádné vyšetřování zatím ale neproběhlo, přesto Američané už na Sýrii zaútočili. „Nevychází jako pravděpodobné, že byla americká reakce založena na spolehlivé znalosti faktů,“ říká Pelikán v rozhovoru pro Parlamentní listy, podle kterého teď už Amerika nemůže couvnout, jelikož už konala. Stejně tak ale hned přišli s vysvětlením Rusové a ti rovněž nemají žádná fakta, takže se člověk prostě musí rozhodnout, komu bude věřit.
„Netvrdím tedy ani, že v Idlíbu došlo k náletu syrské armády za použití chemických zbraní, ani že bylo vybombardováno skladiště chemických zbraní povstalců. Nevím to. Ale odmítám se bez důkazů přiklonit k jakémukoliv závěru. A obávám se, že teď už budou důkazy předkládány a možná dokonce falšovány zúčastněnými stranami, účelově, jen aby podpořily jejich verzi. Proto jsem řekl, že teď už se pravdu asi nikdy nedozvíme a incident se už nikdy nevyšetří,“ myslí si Pelikán.
K samotnému útoku sarinem pak říká toto: „Nicméně, když si porovnáte jen běžně dostupné informace o klinických příznacích otravy sarinem s tím, co ukazovalo těch několik záběrů přinesených agenturami, příliš se neshodují.“ Hned ale dodává, že to mohlo být i tím, že lidé zasaženi sarinem jednoduše nebyli v záběru.
Sýrie se rozpadne na malé celky
Samotnou budoucnost Sýrie vidí Pelikán černě. Alavitům hrozí v případě porážky Asada vyvraždění.
„Velká část ozbrojené opozice deklaruje ustavení sunnitského islámského řádu jako základ svého boje. Jestliže se oprávněně strachujeme například o osud křesťanů a Jezídů v Iráku a viděli jsme už mnohokrát, čemu byli vystaveni, Alavité by byli v Sýrii prvním terčem,“ tvrdí Pelikán. Alavité jsou skutečně spjati doslova bytostně s Asadem, a pokud by prohrál, nečekalo by je nic dobrého, v tom má Pelikán nepochybně pravdu. Sýrii každopádně podle něj čeká pozvolný rozklad na samostatné části.
„Stále více se tak vytvářejí oblasti s obyvatelstvem sjednocovaným podle nějakého jiného principu než na základě syrského občanství – sunnitské oblasti, šíitské oblasti, kurdské oblasti... Každá je podporována jinou zahraniční silou. Logicky to zatím vypadá spíše na vývoj směřující k nějakému modelu, jakým je třeba irácký Kurdistán – územím, jež sice nemají vlastní křeslo v OSN, ale centrální moc v nich nemá téměř žádný vliv,“ uzavírá Pelikán.
Sýrie se tak bude dále drobit, štěpit a je otázka, kde se tento proces nakonec zastaví.
Fotogalerie |
22
11
10
9
6
4
