„Zní to až neuvěřitelně. Byl to můj sen mít svou olympijskou medaili. A je neuvěřitelné, že se to povedlo hned v prvním závodě,“ usmívala se spokojeně a přitakala, že se na vlastní medaili načekala. „Když si vezmu, jak dlouho se pohybuju v biatlonu, tak to bylo hodně dlouhý,“ řekla Vítková, která poprvé startovala na MS před deseti lety.
Fyzicky si medaili na krk pověsí až v neděli při slavnostním vyhlášení. Na stadionu po závodě dostala „jen“ květinu a hobla od týmu a emoce s ní příliš necloumaly. „Moc jich zatím ještě není, asi mi to úplně nedochází. Až budu mít medaili na krku, až ji budu mít u sebe..., ale i tak je to krásné,“ řekla devětadvacetiletá Vítková.
Veronika Vítková, bronzová biatlonistka.
Na trati byly „větrné mlýny“
Na olympiádě potvrdila, že od začátku nového roku jezdí výborně. Ve Světovém poháru dojela třikrát třetí, nabrala sebevědomí a je v psychické pohodě. „Od začátku roku jsem se dostala na vlnu a pořád se na ní vezu dál,“ usmívala se.
Na pohled vypadá křehce, ale v Alpensia Olympic Parku ukázala ve sprintu vnitřní sílu. Závod se jel v mrazivém severáku. „Chvílemi tam byly úplné větrné mlýny, co nás zastavovaly, na střelnici se to taky točilo. Naštěstí jsem dokázala vleže zareagovat na vítr, tam mi to popadalo, škoda jedné rány vestoje,“ zhodnotila závod.
Nahradí Veronika Vítková Gabrielu Koukalovou?
Neznámé příběhy olympiády ZDE »
Na střelnici minula jen jednou, druhou ránu vstoje. V běhu předvedla devátý nejlepší výkon a na stříbrnou Norku Marte Olsbuovou, která startovala před ní, ztratila 1,6 sekundy. V posledním kole se snažila soupeřku nahánět. „Bohužel jsem se nedokázala přiblížit. Už jsem toho v konci měla fakt plné zuby,“ pronesla Vítková.
Naši se zblázní, přítel plakal
Jelikož startovala s číslem dvanáct, po dojezdu nevěděla, jestli na stupních vítězů vydrží až do konce. Byla druhá a rychle přijela pozdější vítězka Laura Dahlmeierová z Německa. Vítková se odběhla zahřát do buněk. „Zapnula jsem si mobil,“ prozradila, jak sledovala vývoj. Ohrožovala ji Slovenka Paulína Fialková. „Která byla pár vteřin za námi. Byla jsem taková nervózní, aby z toho nebylo čtvrté místo,“ přiznala obavy.
O pár minut později už mohla slavit. Krátce se telefonicky spojila s přítelem Markem Lejskem, biatlonovým trenérem. „Byl strašně rád. Vypadalo to, že tam jsou i nějaké slzy,“ slyšela na dálku. Doma se spolu prý o biatlonu moc nebaví, pokud zrovna není trénink. „Snažíme se tomu vyhýbat, protože bychom se z toho oba asi zbláznili,“ řekla.
Loni jela z tratí v Koreji při SP do nemocnice, ale v roce 2009 zde při mistrovství světa ještě coby juniorka málem vystoupila na stupně vítězů. Tehdy dojela ve vytrvalostním závodě pátá. „Sahala jsem tenkrát po medaili. Teď jsem se sem po letech vrátila a medaili mám, což je neuvěřitelně krásné,“ uzavřela Vítková.
Fotogalerie |
