Olgu Menzelovou jsme potkali na zahájení Czech Design Weeku 2018, kam dorazila do Schweppes baru. A ačkoliv má za sebou psychicky velmi náročný rok, vypadala skvěle. A Expresu přiznala, že je konečně spokojená.
Vypadáš spokojeně. Je to tím, že je Jiří Menzel v domácí péči?
Je to úleva, protože vím, že mu to dělá dobře a my to zvládáme.
Jestli se nepletu, je to poprvé v životě, co spolu bydlíte. Jak zvládáte tento stav?
Je to náročné, ale není nic lepšího, co se mohlo stát. Po té zkušenosti, kterou mám s následnou péčí, i když vůbec nebyla špatná, jsem hrdá na to, že to s mým týmem zvládáme lépe.
Týmem myslíš děti?
Ne, myslím tím lidi, kteří mi pomáhají. Péče je náročná a já bych to v jedné osobě těžko mohla zvládat sama.
Znamená to, že máte doma ošetřovatelku?
Nechtěla bych to specifikovat. Mám lidi, kteří mi pomáhají, v podstatě jsme teď jen širší rodina. Máme velké štěstí. Jsou úžasní.
Jak celou tu situaci zvládají holčičky?
Skvěle. Musím říct, že jsem na ně hrdá. Za ten rok se mnou chodily za Jirkou do nemocnice, do různých rehabilitačních zařízení, která jsme zkoušeli. Pro ně je to krutá škola, ale i cenná zkušenost do života, protože vidí, že když se něco stane, tak je úplně normální se o blízkého člověka postarat. A ne že ho odložíš, dáš od něj ruce pryč a jednou za čas se přijdeš podívat.
Olga Menzelová si prošla peklem.
Není to ale těžké břímě pro takto mladou ženu?
Já nad tím takto nepřemýšlím. Jsem si jistá, že kdyby se stalo něco mně, Jirka by se o mě také postaral.
Co se vlastně stalo?
Jiří dostal zánět mozkových blan. Byla to meningitida. Typ pneumokok. Bohužel nebyl očkovaný, to je hlavní apel, který se snažím šířit. Kdyby byl proti pneumokoku očkovaný, tak by se to nestalo, nebo určitě ne v takovém rozsahu.
Byly chvíle, kdy jsi byla zoufalá a říkala sis, že už nemůžeš?
Říká se, že když jdeš peklem, nemáš se otáčet. A já když se zpětně podívám na ten uplynulý rok, nevím, jestli bych to ve stejné intenzitě a se stejným nasazením vydržela. Netušila jsem, co mě čeká. Ale nezastavovala jsem se a koukala jen dopředu. Naučila jsem se ještě větší pokoře a trpělivosti. Když mi lékaři říkali, že rekonvalescence bude trvat měsíce, v duchu jsem nad tím mávla rukou. Teď jim dávám za pravdu. Člověk se tak naučí moc neplánovat a kouká jen na to, co je teď. Naučí se radovat z drobností. Ona každá situace, která vás v životě potká a je nějakým způsobem těžká, a pokud ji člověk s důstojností překoná, tak ho posune dál. Já to vnímám jako cennou zkušenost. Jirka mě vždycky učil, abych se na věci dívala pozitivně a vzala si z nich to lepší. A o to se snažím.
Říkáš, že rekonvalescence bude trvat několik měsíců. Víte, jak dlouho bude ještě trvat?
Ne. Ani to nikdy nikdo neřekl.
Ty jsi kromě toho, že ses starala o svého muže, musela i pracovat. Šlo to skloubit?
Letos jsem neudělala žádnou výstavu a jednu jsem musela vzdát, protože nebyl čas. Věnovala jsem jej Jirkovi. Na druhou stranu jsem musela vydělávat peníze, protože péče o Jirku je nákladná. Moje firma, která pronajímá unikátní výstavní panelový systém Inexin, fungovala hlavně díky skvělým kolegům, kteří by za mě dýchali. Nevím, co bych bez nich dělala. Kdybych chodila od osmi do čtyř do práce, těžko bych se o něj mohla starat tak, jak jsem se starala. Jezdila jsem do nemocnice i dvakrát denně. Bez toho, aniž bych měla fungující firmu a skvělý tým, by to nešlo.
Musela ses naučit základy první pomoci?
Mám pocit, že za ten rok bych mohla být sestřičkou. Ale ostatně to není na škodu.
Blíží se Vánoce, jak je budete trávit?
Doma. Minulý rok jsme Vánoce trávili ve vojenské nemocnici v Praze, a když to srovnám s tím, že budeme doma, připadá mi to úžasné.
Máš už dárky?
Snažím se zvládat všechno, ale je to mimořádně náročné na čas. Jak říká kamarádka: Ty jsi jak bitevní loď, ty to dáš.
Jak jsem říkal na začátku, vy jste spolu nikdy nebydleli. On bydlel sám a ty s dětmi taky. Nechtěl by zpátky soukromí?
Jirka je šťastný, protože má okolo sebe holky. A ty především ho nejvíc motivují.
Fotogalerie |
