Český sport, ten olympijský nevyjímaje, má přitom celou řadu vlastních průšvihů, jež by měl řešit a vysvětlovat. Kde například končila a končí podpora sportovních svazů a sportování mládeže, kdy tomu, že je v dané oblasti vše křišťálově čisté, věří jen málokdo?
Proč se kromě hokeje a biatlonu léta nedaří vybudovat supertým, který by dokázal reprezentovat Česko na vrcholném sportovním podniku, jakým je olympiáda? Proč na letošní zimní olympiádě ve skutečnosti nezávodila Gabriela Koukalová nebo proč zasloužené hvězdě Ester Ledecké byly mnohými házeny klacky pod nohy?
Tátové malých hokejistů musí platit desítky i stovky tisíc, aby jejich nadějní kluci mohli co nejlépe trénovat a vypracovat se. Těžko se hledají peníze na trenéry a výchovu talentů, ve městech děti a jejich rodiče často vůbec nevědí, kde a jak si mohou kvalitně zasportovat a co je to bude stát. Na sídlištích a loukách mizí hřiště a plácky na fotbal i další sporty.
Hlavně že máme tradiční krátkou a nyní i delší Kejvalovu hymnu za 600 tisíc korun.
Skladatel „nové hymny“ Miloš Bok se netají tím, že nemá rád Miloše Zemana.
Pokud chtěl olympijský výbor vyvolat celospolečenskou debatu, měl k tématu přistoupit úplně jiným způsobem. Základní otázka zní, zda většina normálních Čechů, Moravanů a Slezanů chce hymnu vůbec měnit. A proč? Ta stávající je totiž originální, zapamatovatelná, rozpoznatelná a krásná.
A také prý příliš krátká.
Malomyslnost, nepokora a neúcta vystrčily rohy. Státní hymna ale není bojový pokřik ani melodie vyvolávající orgie smíchu. Na nepodařený vtip o „sebevědomější a delší hymně“ snad nakonec všichni rychle zapomenou.
Fotogalerie |
95
24
11
10
10
7
