Záhadná nehoda v Československu: Na palubě zemřeli operní pěvkyně, básník a generál

24. listopadu 1966 byl typický podzimní den s proměnlivým počasím a nepříjemným větrem. Na palubě letounu Il-18 bulharské společnosti TABSO se nacházelo 82 cestujících včetně posádky. Z bulharské metropole Sofie mířil letoun do Berlína, tam však nikdy nedoletěl. Co se tehdy vlastně stalo a proč je tato nejhorší letecká katastrofa v Československu dodnes obestřena nejasnostmi?

Osudný let LZ-101 bulharské společnosti TABSO započal dopoledne 24. listopadu 1966 z bulharské metropole Sofie. Po mezipřistáních v Budapešti a Praze měl přistát v Berlíně. Mezipřistání v Bratislavě v plánu nebylo. Vynutily si ho špatné povětrnostní podmínky na pražském letišti. Kolem poledne byl tak velezkušený kapitán Ljubomir Todorov Antonov nucen přistát ve slovenském hlavním městě.



Na palubě letadla se ten den nacházelo mnoho významných lidí. V Sofii skončil sjezd bulharských komunistů a zahraniční delegáti se vraceli do svých vlastí. Mezi pasažéry tak byl například bulharský velvyslanec ve východním Německu nebo honduraský básník Ramón Amaya Amador. Letadlem však cestovala třeba i maďarská reprezentace v judu nebo slavná bulharská operní pěvkyně Jekatěrina Popová.

Počasí v Praze se umoudřilo až odpoledne, a tak v půl páté dostala posádka letu LZ-101 povolení ke startu. Byla téměř tma a špatná viditelnost. Ještě předtím byl povolen start letadlu českých aerolinií. Aby se letadla za špatné viditelnosti nesrazila, dostal bulharský kapitán Antonov instrukce držet letovou hladinu tří set metrů, udělat obrat vpravo a až poté vystoupat do letové hladiny.

Co se ale dělo dál, zůstává dodnes obestřeno tajemstvím. Jisté je to, že se bulharský letoun odchýlil od předepsané trasy a po pouhých dvou minutách letu vrazil do zalesněného svahu Malých Karpat. Náraz to musel být hrozivý, neboť téměř čtvrtkilometrová brázda, kterou po sobě letadlo zanechalo, je na satelitních snímcích vidět dodnes.

Složité vyšetřování nehody

Letadlo se rozpadlo na kusy, palivo se vzňalo a svědkové, kteří na místo nehody dorazili jako první, hovoří o strašném obrazu, který se jim naskytl.  Většina pasažérů letu zemřela okamžitě následkem mnohočetných zranění utrpěných nárazem. Nikdo nepřežil. Záchranné akce zkomplikovala tma, špatný terén.

Vyšetřování letecké katastrofy přineslo diplomatickou roztržku mezi Československem a Bulharskem. Vzhledem k tomu, že více než polovina obětí byla bulharské národnosti, chtělo Bulharsko vést vyšetřování samo, což Československo odmítlo. Oficiální závěr československé strany byl, že posádka nedodržela pokyny a odchýlila se od stanoveného kurzu.

Naopak bulharská strana se nikdy nevzdala verze, že chybný byl postup dispečera. Tedy předřazení letadla českých aerolinek a z toho důvodu nutnost manévru velkého letadla v úzkém koridoru v nedostatečné výškové hladině. Zjistit, proč se posádka odchýlila od přidělené letové trati, se pravděpodobně už asi nikdy nepodaří. Loni od nehody uplynulo už půl století. 

Konspirační teorie

Na veřejnost se vyrojilo několik konspiračních teorií.

S tou nejznámější přišla v roce 1991 německá rozhlasová stanice  Deutsche Welle. Podle ní byla nehoda atentát na  bulharského generála Ivana Byčarova, kterou zosnoval tehdejší bulharský vůdce Todor Živkov. Teorii měl potvrzovat fakt, že během vyšetřování jeden z vyšetřovatelů bulharské strany spáchal sebevraždu, když krátce před ní řekl svým přátelům: „Nemůžu udělat, co po mě chtějí.“ 

Podle seznamu cestujících otištěného v tehdejším tisku však na palubě žádný cestující jménem Byčarov nebyl.

Největší leteckou havárii v Československu dnes na místě nehody připomíná jen prostý kříž a 82, dnes už vzrostlých, bříz na památku 82 obětí nehody.

Fotogalerie





Komentáře