Denně dřou několik hodin, zničené nohy a různá zranění jsou součástí jejich života. A přístup trenérů to gymnastkám ani trochu neulehčuje. Naopak.
„Urážky a ponižování jsou bohužel v tuto chvíli součástí moderní gymnastiky. A netýká se to jen české moderní gymnastiky, ale i té světové,“ říká Monika Vlčková, která s vrcholovou kariérou skončila už ve čtyřiadvaceti letech. Nejen kvůli otřesnému přístupu trenérů, ale i pro zdravotní problémy, které jí každodenní dril přinesl. Vše snášela jen kvůli snu dostat se na olympiádu.
„Největší problém je ten, že trenéři mohou všechno a gymnastky nic. Když jsme na cokoliv reagovaly nebo se snažily bránit, tak jsme hned slýchaly, že jsme drzé a nevážíme si starších,“ popisuje. „Radost ze sportu už tak v osmé třídě vystřídaly mindráky. Tehdy po mně začali vyžadovat výsledky. Jede se tam hlavně na úspěch,“ dodává.
Monika Vlčková prožívala těžké dětství, s urážkami a ponižováním se setkávala denně.
Vlčková už dříve uvedla, že od trenérů slýchala nadávky, že je blbá, má velký zadek a je vyžraná. „Asi nejhorší, co mi kdy řekli, bylo, že už nejsem hezká ani jako normální holka. Z toho jsem i zpětně strašně zklamaná. Ty nadávky byly velmi časté, někdy to trenérky ani neříkaly, stačilo už jen to, jak se na mě dívaly. To bylo často horší než to slovní ponižování,“ vysvětluje Vlčková, která se nyní věnuje trénování svých nástupkyň.
Když se mladé dívky zkoušely svěřit rodičům, k ničemu to prý nevedlo. „Postupem času jsme se to bály říkat rodičům. Často nám nevěřili, a když ano, tak se třeba těch trenérek zeptali a ony nám pak říkaly: Co to bonzuješ doma, to ti nestačí, co všechno pro tebe děláme?“
Prošla i bulimií
Vlčková mimo jiné popisuje, že ponižování od trenérů stejně jako u Gabriely Koukalové vyústilo až v experimentování se způsoby, jak radikálně snížit váhu.
„Zkoušely jsme s holkami několik variant, jak snižovat váhu. Všechny společně. Já jsem třeba u ničeho dlouho nevydržela, ale zkoušely jsme i vyvolávat zvracení, užívaly jsme projímadla. Některé holky pak měly problémy s příjmem potravy, stravu omezovaly radikálně,“ popisuje Vlčková, že v prostředí české gymnastiky zjevně není neobvyklá ani bulimie.
„Trenérům záleželo na váze, jen na tom čísle. Vážili nás před prvním tréninkem i po něm, pak před druhým a zase po něm. Přes poledne jsme měly povoleno nabrat jen 300 gramů,“ dodává.
Za Koukalovou je ráda
Fakt, že s informacemi o zarážejícím přístupu trenérů přišla ve stejnou chvíli jako biatlonistka Gabriela Koukalová, je podle Vlčkové náhoda. Je ovšem přesvědčena, že takové načasování pomůže řadě sportovců, kteří si procházejí podobnými zkušenostmi.
„Doufám, že se tím něco změní. Je to potřeba. A je super, že o tom mluví někdo jako Gabča Koukalová, ona má větší potenciál něco změnit. Média teď neřeší nic jiného, to je dobře. Mně přišlo spoustu zpráv od gymnastek, rodičů, ale i sportovců z jiných odvětví, že si prošli něčím podobným.“
Připravili ji o olympiádu
Na vysněnou olympiádu v Riu de Janeiru se Vlčková kvalifikovala, kvůli zranění z přetížení na ni ale nakonec nemohla odcestovat. Nechce sice nikoho jmenovitě obvinit, ale z jejích je patrné, že křivdu cítí.
„Je to strašně těžké takhle někoho vinit. Já myslím, že to není chyba jenom trenérky nebo týmu, ale celkové koncepce, jak jsou nejen moderní gymnastika, ale i další sporty nastavené,“ vysvětluje a dodává:
„V mém případě měla být nějaká omezení, neměla jsem trénovat i přes zdravotní potíže. Byla to komplikovaná situace a já nechci na nikoho házet vinu, ale myslím, že to šlo řešit jinak.“
Fotogalerie |
